Za komunistů učitelé byli druhořadou třídou v žebříčku uznávání profesí, tak v platu. Skoro každý učitel když si potřeboval přilepšit do rozpočtu musel po škole ještě nastoupit druhou směnu jako vykladač vagónu, různé výkopy, v obchodech a dalších zaměstnáních. Při stavbě bytu musel se zapojit a odpracovat x hodin. To vše jen pro připomenutí-pro všechny mladé učitele.

Po revoluci se začalo učitelské povolání brát vážně, ale finančně na ně moc nezbylo. Teprve za nynější vlády je učitelské povolání na předním místě a systematicky jim se přidává.

Nejsou sami, kde je potřeba platy zvyšovat, zasloužili by si to i lidé ve zdravotnictví, kultuře, sociální sféřr, armádě či u hasičů a dalších státní zaměstnanci. Vláda dělá co může a daří se ji své vládní prohlášení naplňovat.

Jako ředitel /15/ let vím, že je potřeba dostat jak peníze na platy učitelů, tak i na odměny jako pobídková složku.

Pan předseda školských odborů Dobšík si tímto neuváženým krokem zavřel dveře ke vládě. Oceňuji, že je velké množství škol a učitelů, kteří se k této stávce nepřipojili.

Mgr. A. Dušek