Přesuňme se tedy nejprve do Žimrovic, jen co by kamenem dohodil od Hradce nad Moravicí. Vždy v mapě nejprve pátrám po zajímavých a většinou málo navštěvovaných místech a tady se jedno takové skutečně nachází.

V Žimrovicích byla v minulosti vybudována papírna, která vyžadovala dostatečný přísun vody a dřeva. Díky majiteli fabriky, známému slezskému podnikateli Karlu Weisshuhnovi, tak zde byl v roce 1891 vybudován také ojedinělý plavební kanál nesoucí dnes jeho jméno.

Unikátní vodní dílo je 3,5 km dlouhé, obsahuje tři vodní tunely a dokonce dva akvadukty. Celé začíná u tzv. Papírenského splavu, mimochodem také velmi zajímavého díla.

První tunel kanálu hned u splavu překonává v délce 45 m takzvaný Kozí hřbet, šplhající nad hladinu řeky Moravice až do výšky 150 metrů.

Na kanálu je také několik přepadů regulujících výšku hladiny toku. Pozoruhodnost díla umocňuje fakt, že kanál je po celé své délce veden ve svazích zdejších skalnatých kopců a pod ním se v údolí vine řeka Moravice.

Sloužil nejen jako přívod vody pro továrnu, poháněl i turbíny vodní elektrárny a byl využíván k plavení dřeva pro papírnu nepostradatelného.

I v roce 2023 přivádí vodu až do areálu žimrovické papírny. K samotnému přísunu dřeva do továrny sloužil kanál až do roku 1966, zdejší elektrárna zásobovala proudem okolí a dokonce i město Opavu.

Když jsem tak procházel po koruně koryta kanálu, říkal jsem si, jak by to stavěli dnes se všemi těmi vymoženostmi techniky, jak dlouho by jim to asi trvalo a hlavně, kolik by to vše stálo. Trochu se obávám, že pokud by se na stavbu nepodařilo získat dotaci, nic by se ani nestavělo.

Nejen tato technická památka, ale i celé okolí je zajímavé a nabízí především krásnou přírodu. Prakticky celá trasa z Žimrovic až k Papírenskému splavu a zpět se dá absolvovat po polních a lesních cestách kopírujících tok řeky nebo také přímo po hraně koryta kanálu.

Místy poněkud užší, někde jen možná půl metru široká hrana, vede v místech, kde kanál jako akvadukt překonává terénní zářez nebo jiný vodní tok, i ve značné výšce. Je to tedy i trochu o odvaze a zvládání závrati.

Jako v pohádce nebo v kanadské divočině si může návštěvník připadat, pokud se vydá proti proudu, po pravém břehu Moravice, z Podhradí.

To je zajímavé i malebnou zříceninou hradu Vikštejna tyčícího se na skalním ostrohu vysoko nad řekou a vesnicí. Silnice vedoucí kolem něj a dále směrem na Melč se z hlubokého údolí klikatí v serpentýnách a dá motoru auta nebo motorky i dost zabrat.

Vikštejn, i když nabízí skutečně kouzelné výhledy do okolí, si ale nechejme někdy na jindy. Pokud budeme z Podhradí sledovat červenou turistickou značku, bude nás příroda na každém kroku překvapovat skutečně nádhernými scenériemi blízkými těm, které známe z dokumentů o divočině nacházející se daleko od naší země.

Přímo kolem toku řeky i vysoko nad ní se stezka vine smíšeným lesem se skalními výchozy, kopíruje tok řeky s jejími meandry a dovede nás i ke starým břidlicovým štolám.

Naše putování podél Moravice ukončíme v místě zvaném U Lhotky nad jeskyní.

Stanoviště vysoko nad řekou je zvláštní zajímavými kamennými stavbami, poměrně vysokými hradbami připomínajícími pozůstatky snad nějakého strážního hradu.

Odtud je možno pokračovat po červené do Jánských Koupelí a dále až na Kružberk nebo odbočit na žlutě značenou stezku.

Volíme druhou z možností a už po pár stovkách metrů přicházíme k břidlicovému dolu, kde se dodnes těží hlubinným způsobem břidlice využívaná pro kamenickou výrobu nebo výrobu střešní krytiny.

Cesta nás kolem těžebního areálu nakonec doprovodí až do vesnice Lhotka, odkud je to po cyklostezce, místy ne příliš komfortní, zpět do Podhradí už jen zhruba hodinu.

Oba popisované výlety podél Moravice měří každý přibližně deset kilometrů a mohu je doporučit všem, kteří mají rádi přírodu i zajímavá technická díla.

Zatímco z Žimrovic k Papírenskému splavu jsme putovali druhou lednovou neděli, z Podhradí pak už v týdnu mezi svátky. Krásně je tady ale v každé roční době a návštěvníci zde najdou skutečně nádherná místa.

Karel Machyl