Přímo u cesty za kamennou zdí září všemi barvami stráně starého lomu. Ti ze čtenářů, kteří moje příspěvky sledují delší čas, ví, že jsme toto místo navštívili již vloni v létě.

Takto na jaře jsem tady byl úplně poprvé. Příroda je jiná v každém ročním období a nejinak je tomu i ve zdejším arboretu.

Unikátní poloha celého areálu se stráněmi vystavenými slunci umožnila majitelům zakomponovat mezi zdejší, řekněme domácí druhy různých skalniček a trvalek i ty méně obvyklé, v některých případech pro naše zeměpisné šířky dokonce exotické.

Od vstupu, po průchodu malým zahradnictvím s nabídkou mnoha rostlin vyskytujících se v arboretu, mohou návštěvníci po zpevněných mlatových chodnících vystoupat až na vrchol lomu, odkud jsou hezké výhledy do kraje Hornomoravského úvalu.

Volit jde z několika tras, od úplně pohodových až po ty náročnější, všechny však stylově značeny břidlicovými tabulkami. Zatím, co na jednotlivých terasách panuje ve slunných dnech někdy doslova výheň, nahoře již pofukuje větřík a návštěvníkům slouží také několik dřevěných altánů vybízejících ke spočinutí ve stínu.

V horní části areálu, kde se nachází i moderní a do zdejšího prostředí vkusně zapadající dům majitelů, najdeme ty pravé skvosty. Většina ploch, teras a kamenných zídek je osázena teplo a slunce milujícími rostlinami, kterým v horních partiích vévodí juky, opuncie a pravé kaktusy.

Ten správný čas, kdy rozzáří ohnivými barvami okolní rozpálené kameny, u kaktusů teprve přijde. To musíme přijet za měsíc nebo dva.

I teď však, kdy se probouzí z dlouhého zimního spánku, poutají pozornost svými ostny, vlasy a bizarními těly. O to více ale ukazují svoji krásu jarní cibuloviny, kdy zvláště některé z narcisů a botanických tulipánů jsem ještě nikdy neviděl.

Proto se také zastávka v malém zahradnictví dole u vstupu neobešla bez nákupu.

Mezi kvetoucími polštáři skalniček pyšně vystavují na odiv svou krásu různé kultivary magnólií, zlatice nebo okrasné třešně. Zahanbit se nenechávají ani životem kypící pupeny jehličnanů a jejich žlutě či červeně svítící samčí květy.

Všechny rostliny jsou tady pěstovány v čedičové drti, která u zvláště choulostivých druhů brání zahnívání kořenů v zimním období a poskytuje dostatek živin pro růst a tvorbu nádherných květů.

Právě díky této drti vydrží naši vlhkou a sychravou zimu i skutečně vzácné subtropické druhy, které by možná jiné vůbec nenapadlo pěstovat v našich zeměpisných šířkách pod širým nebem celoročně. Nevadí jim ani mráz, ani vítr naší zimy, největším problémem je právě vlhkost v zimě.

Loňská návštěva i mě ponoukla k tomu vyzkoušet vše také doma v Hranicích. Proto byla nová skalka hned v létě osazena kaktusy a lewisiemi i některými africkými sukulenty a díky čedičové drti, kterou ve zdejším areálu také nabízejí, přežilo beze ztrát úplně všechno. Lewisie už navíc krásně kvetou.

Pokud vás tedy láká mít v zahradě, na skalce nebo jen truhlíku něco netradičního, určitě arboretum Makču Pikču navštivte. Pan Slabý, tvůrce zdejšího ojedinělého zahradního díla, vám ochotně poradí.

Karel Machyl