DÍL TŘETÍ

Jsme zavření. Zase. Svět je obrácený vzhůru nohama a vše se točí jen okolo koronaviru. Takové období jsme už zažili a prožíváme ho podruhé. Co je ale jinak?

Dle mého názoru spousta lidí tento vir nebere již tak vážně jako na jaře. Lidé nedodržují opatření a dělají si, co chtějí. Proč tomu tak je? Obyvatelé nejen České republiky jsou naštvaní, přichází o práci, protestují, nebaví je být doma a opatření jim přijdou velmi přehnaná. Já osobně mám stejný názor na přehnaná opatření. Nechápu, proč nepustí alespoň nás maturanty do škol anebo proč si nemohu jít provětrat hlavu ven ve 21 hodin, kde potkám maximálně sousedku Mirku.

V naší rodině se objevilo pár případů a nejspíše i já jsem byla nakažená. Musím uznat, že to nebylo nic hrozného, ale každé tělo to vnímá jinak. A co nám všem může nejvíce ublížit? Oproti situaci v březnu jsou na tom mnohem hůře nemocnice, které se velmi rychle plní. Co když si zlomím ruku? Kdo mi dá sádru? Budu muset nejdříve podstoupit test na koronavirus? Pustí mě vůbec do nemocnice?

Myslím, že na tyto otázky nedokáže odpovědět nikdo. Nikdo neví, jak situace bude vypadat zítra, za týden, za měsíc nebo za rok. Jak situaci vnímám já a jak velké jsou rozdíly mezi první a druhou vlnou?

Škola je nyní velmi náročná. K úkolům se přidávají online hovory a já se učím snad více než za celé tři roky. Na jaře to byla spíše pohoda, takové „lážo plážo“.

Osobní život je skvělý, našla jsem si úžasného přítele, se kterým trávím spoustu času. S kamarády chodím do přírody a s rodinou trávím společný čas. Myslím si, že první vlna byla náročná spíše na psychiku. Nikdo jsme nevěděli, čeho je vir schopen.

Moc doufám, že vir odcestuje třeba na Mars a už se nikdy nevrátí. Potřebuji sociální život, různé akce a oslavy. Potřebuji maturitní ples! Potřebuji maturitu, poslední zvonění, Vánoce, cestovat anebo alespoň jít do obchodu bez roušky.

Potřebuji zase volně žít, myslím, že my všichni. A kdy budeme moct?

Autorka textu: Iva Stoličková, studentka 4. ročníku Obchodní akademie Prostějov