DÍL PRVNÍ

Poprvé jsme zůstali zavřeni doma někdy v polovině března z důvodu šířící se virové nemoci Covidu-19. Byly zavřené školy, restaurace, obchody, státní hranice, byl omezen volný pohyb osob a byla povinnost zakrývat si ústa a nos rouškou nebo šátkem. Tato opatření se začala v květnu rozvolňovat a podle mě jsme si skoro všichni mysleli, že už bude jenom líp, ale to jsme se šíleně pletli.

Na začátku září jsme se sice vrátili jako obvykle do školy, ale ne na dlouho, protože situace se opět zhoršila a na začátku října jsme zůstali doma a opatření se začala zpřísňovat.

Co ale nebylo stejné jako při první vlně pandemie, byl přístup lidí. Co myslíte? Podle mě už z této situace neměli lidé takový respekt jako poprvé a opatření tolik nedodržovali. Někteří se začali bouřit proti všem opatřením nebo proti vládě, ale neuvědomovali si, že opatření zde nejsou pro vládu, ale musí se dodržovat pro ostatní lidi, například pro ty, kteří patří do rizikové skupiny a tuto nemoc by nemuseli přežít.

Zaráží mě, jak jsou někteří bezohlední a zlí, protože jsem si myslela, že se umíme navzájem podporovat a pomáhat si, když je nejhůř. Na druhou stranu, myslíte si, že vláda odvádí dobrou práci při snaze udržet pandemii pod kontrolou? Jak vydává opatření, jak komunikuje s občany v tomto směru a jestli berou ohled na následky této situace?

Zajímá mě, kdy tato situace dospěje ke konci a my budeme žít zase normálním životem, tak jak si všichni přejeme.

Autorka textu: Elena Herzogová, studentka 3. ročníku Obchodní akademie Prostějov