ZÁVĚREČNÝ DÍL  

Jsme zavřeni podruhé doma, co je jinak?

Poprvé jsme doma zůstali začátkem roku 2020, kdy u nás pozvolna začali přibývat první virem nakažení lidé. Tehdy to pro nás všechny byla úplná novina. Skoro nikdo se s tím za svůj život nepotkal. Nevěděli jsme, co dělat, jak chránit sebe, či své blízké nebo jak se správně chovat.

Teď je říjen, o půl roku později, a situace se opět opakuje. Změnilo se vůbec za tu dobu něco? Mně připadne, že je až neuvěřitelné, jak ten čas plyne rychle. Jak jsme se všichni před létem smáli tomu, že je nemožné, aby nějaká druhá vlna přišla. A ono se to fakt stalo.

Během první vlny, jsme se jako národ chlubili tím, jak jsme to všechno skvěle zvládli. Teď je ale situace úplně jinak. Už nejsme ti, kteří zavírali své hranice před ostatními. Aktuálně jsou to ostatní země, které své hranice uzavírají před námi. Situace se obrátila.

Celkově na tom teď nejsme s porovnání s ostatními státy úplně nejlépe. Jedna z věcí, která samotné situaci moc nepřispívá, je ta, že občané až moc věří všem hoaxům a jiným dezinformacím, kterých je momentálně plný internet. Lidé často virus berou hodně na lehkou váhu, neuvědomují si veškerá možná rizika.

Každý den přibývají tisíce nově pozitivních lidí, také se bohužel zvýšila úmrtnost, což je nežádoucí. S tím přichází obava o totální kolaps nemocnic, který jsme už v minulosti mohli vidět třeba v Itálii nebo v USA. Také tu opět máme úplný lockdown, vše je zavřeno a zakázáno – od kulturních akcí po většinu obchodů. Lidé ale naštěstí už tak moc neblázní a nevykupují určité suroviny.

Avšak máme tu zcela jiný, daleko horší problém. Lidé ztratili víru ve vládu. Nedodržují nařízení. Chovají se velmi nezodpovědně. V tomto vidím největší změnu oproti jaru, kdy si lidé vážili práce lékařů, sestřiček, prodavaček… vlastně všech, kteří nějak riskovali svůj život pro ostatní. Také si určitě vzpomínáte na to, jak jsme všichni ochotně šili roušky a snažili se dodržovat nastavená pravidla. Celková morálka lidí byla daleko lepší. Na všechny už postupně doléhá veškerý stres, nervozita nebo to, že nic prakticky opět není jasné. Spousta lidí už opět přišla o práci, nebo svou práci nemohou vykonávat skrz vyhlášená nařízení. Pro všechny je to velice těžká zkouška.

Proč lidé už tak moc nevěří vládě? Proč najednou nedodržují nastavená pravidla? Největším důvodem podle mě je to, že vláda už ani pořádně neví, co dělá. Nařízení, která jsou vydávána, často nedávají obyčejným lidem moc smysl. Opatření je také bohužel až moc a nebýt instagramu Dominika Feriho, nevím prakticky nic (děkujme za něj!), což mě přivádí k dalšímu důvodu – velice špatná komunikace ze strany vlády.

Při první vlně lidé brali ohled na to, že se lidé ve vládě nevyjadřují úplně srozumitelně, ale teď už jsou občané naštvaní, unavení a také znechucení. V tomto ohledu nevidím bohužel žádný posun, což je velice špatné. Potom se nemáme divit, že lidé vycházejí do ulic demonstrovat a vyjadřovat svůj názor. Což je za mě jistý projev určité bezohlednosti. Jednoduše řečeno, vláda tuhle situaci nezvládla úplně nejlépe a bude nejspíše ještě nějakou dobu trvat, než si svou ztracenou důvěru získá zpátky. Což se dělá špatně, když samotná nařízení nedodržují ani ty, kteří je sami vydávají, tak jak potom mají mít důvěru lidí, že?

Abych ale jen nekritizovala, neříkám samozřejmě, že se vláda nesnaží, to bych lhala, sama osobně nevím, co bych dělala na místech těch nejvyšších, kteří o nás momentálně rozhodují. Proto jim určitě nezávidím, ba i obdivuju, ale jedno je jisté – kritika je vážně na místě, jednak už jen pro to, že vláda prostě a jednoduše zaspala.

A jak vidím situaci do budoucna? Nejspíše tahle situace bude ještě nějakou dobu trvat, nikdo teď bohužel nedokáže předpovědět, jaké to bude třeba příští rok nebo kdy se dá vše zase do pořádku, ale jediné, co nám teď zbývá je pozitivní myšlení, radovat se z maličkostí, jít někam do přírody. To vám nikdo vzít nemůže. Když už je to omezený pochyb, nikdo vám nezakazuje zavolat svým blízkým, určitě jim to udělá radost. Pro spoustu lidí je sociální kontakt velmi důležitý. Takhle si jej alespoň nějak můžeme udržovat. A neztrácejme optimistický pohled na věc, protože to je také jedna z vlastností, co nás dělá Čechy!

Autorka textu: Nikol Kalvodová, studentka 4. ročníku Obchodní akademie v Prostějově