DÍL PÁTÝ - nabídne opět dvě studentské úvahy

I. Jsme zavřeni podruhé doma, co je jinak?
A je to tu zase, doba koronavirová. Tentokrát ještě ve větším měřítku. Člověk by si řekl, že to už horší být nemůže po tom, co jsme zažili v březnu. Ta doba nás totiž hodně poznamenala. Vzali si lidé z toho něco a ponaučili se?

Teď když přišla tzv. druhá vlna, tak nás už mnoho věcí nepřekvapí. S druhou vlnou tak přišlo mnoho dalších vládních opatření, u studentů opět nastala distanční výuka a většina zaměstnanců pracuje z domova.

Dříve většina lidí pojala karanténu jako možnost více poznat sami sebe, pustili se do činností, které do té doby stále odkládali, a objevovali nové koníčky a záliby. Ať už se jednalo o jarní úklid, práci na zahradě nebo třeba účastnit se různých on-line kurzů a učit se cizím jazykům. Někteří se vrhli do domácího cvičení a změnili tak i svůj životní styl. Kreativitě se meze nekladly.

Ale dnes už takovou motivaci u většiny nevidím. Lidé už všechno o sobě ví a znají, mají uklizeno a na běhání je zima. Možná je to podzimem a dlouhými deštivými dny, anebo také jen proto, že člověka to doma samotného prostě nebaví a ani ho to tak nenaplňuje. Spousta lidí se těší do práce jen kvůli kolegům a skvělému kolektivu. A někteří se jen těší, až si odpočinou od své rodiny. Co když je však tu i jiný důvod?

Věci už nikdy nebudou jako dřív. Z této doby si ale odneseme hodně. Budeme si vážit svého zdraví, času stráveného s blízkými a také už neřekneme ‚‚ne‘‘ na jakékoliv pozvání na koncert či párty. Budeme si jednoduše vážit toho co máme teď, protože nikdy nevíme, co bude zítra.

Autorka: Klára Mazouchová, studentka 3. ročníku Obchodní akademie v Prostějově

II. Jsme zavřeni podruhé doma, co je jinak?
Na konci června jsme všichni věřili, že se situace zlepšuje a my se budeme moci brzy vrátit k našim normálním životům. Uběhlo několik měsíců, kdy tu koronavirus sice byl, ale šel tak nějak mimo nás. Situace se bohužel začala opět zhoršovat a my, o pár měsíců později, jsme znovu zavření doma. Ačkoliv čelíme stejnému problému, zdá se, že současná situace je jiná, než ta na jaře.

A co konkrétně se změnilo? První rozdíl spatříme už jen při pohledu na statistiky a čísla, kterými nás zásobují každý den ze všech stran. A ta čísla jsou bohužel mnohem horší než při první vlně. Horší je i nálada ve společnosti. Zatímco na jaře jsme byli motivovaní všechna opatření dodržovat a pomáhat si navzájem, teď tu jsou dva tábory lidí – těch, kteří opatření dodržují a těch, kteří se jim snaží vyhýbat. Obecně by se dalo říct, že kázeň společnosti polevila.

Ani po politické stránce na tom nejsme úplně dobře. Na jaře jsme chápali všechna ta opatření, i když byla vyhlašována na poslední chvíli. Zezačátku tu bylo pochopení pro chyby, kterých se vláda dopouštěla. Teď ale očekáváme, po vzoru ostatních států, že bude sestaven jasný a přehledný plán, jak se bude postupovat dál. To se ale nestalo. Místo aby opatření vzbuzovala jistý respekt, stávají se terčem nejrůznějších vtipů.

A co se bude dít dál? Máme tu spoustu odborníků, epidemiologů, kteří už teď odhadují, jak se situace bude vyvíjet nadále a co nás ještě čeká. A o moc pozitivní vyhlídky se nejedná. Pravděpodobně nás čekají náročné měsíce. Jestli se někdy vrátíme k životu, jaký jsme znali předtím, nebo začneme žít trochu jinak, zatím nevíme. Ráda bych ale věřila tomu, že si na novou situaci postupně zvykneme a nebude nám způsobovat žádné problémy.

Autorka: Markéta Hebrová, studentka 4. ročníku Obchodní akademie v Prostějově