Záverečný díl seriálu Studentské reflexe, poslední zápisky z deníku Stelly Kordzik

Poslední víkendy jezdím k mému kmotrovi do Klášterce u Olšan, kde mu pomáhám s domácností, vařím, peču a hlavně si užívám přírodu kolem sebe. Zde jsem poznala nové lidi z jeho obce a velice si toto místo oblíbila. Mým snem během karantény je, že si vyjedu na výlet do hor za své ušetřené peníze, užít si přírody, poznat tradice lidí ze severu, vidět památky, nadýchat se čerstvého vzduchu a odreagovat se od všech sociálních sítí i elektroniky. Žít jen v knížkách a uvědomit si, kdo vlastně jsem.

Poslední týdny nastalo ,,halo“, vláda dala nařízení, že děti mají chodit do školy. My byli ve škole jen jednou, a to se dalo brát spíš jako konzultační hodiny než hodiny, na které jsme vždy zvyklé. Druhý den byl školní výlet, na který přišla jen děvčata a naše milovaná paní učitelka Šárka Zacpalová s paní učitelkou Suchánkovou. Společně jsme se vydaly na Plumlovskou přehradu, kde nám pršelo, ale kochaly jsme se přírodou kolem nás. Během týdne jsme museli chodit i na samotné konzultační hodiny k učitelům, kteří si nás buď předvolali, a nebo my samotní se ozvali kvůli známkách na vysvědčení.

Od začátku „prázdnin“ se věnuji své princezně, naší fence Eny, která je ještě malé štěňátko. Chodívám s ní často ven, učím ji novým věcem. Též trávím svůj čas s dalšími mazlíčky. Ale nemůžu ovšem psát jenom o pozitivních věcích, protože život nám nedává jenom to dobré, ale i špatné.

Během karantény se mi stalo dost špatných a smutných věcí. Kostely byly zavřené a my nemohli chodit s rodiči na bohoslužby během Velikonočních svátků. Říkala jsem si, že díky tomu si vlastně uvědomím, co pro mě víra znamená. Pohádala se s některými přáteli, kdy jsem vlastně zjistila, jak se doopravdy chovají. A tak jsem také zjistila, jaké dělám chyby i já.

Když shrnu ty tři měsíce, kdy jsme měli „karanténové prázdniny“, neřekla bych osobně, že jsem si je až tak užila. Nedokážu být bez práce, nebýt mezi lidmi, nedokážu s někým komunikovat přes sociální sítě a už vůbec si nedokážu uspořádat čas. Škola mi velice chyběla a teď to bude čím dál tím horší, než se opět vrátíme do starých kolejí.

Za rok nás čeká maturita, učitelé budou mít práce nad hlavu + ještě naše starosti. Ale i přesto věřím, že tu budou vždy pro nás a společně to zvládneme, protože lepší učitele nepoznáte, dokud nedojdete na Obchodní akademii. Děkuji Vám za to, co pro nás děláte.

Autorka textu: Stella Kordzik, studentka Obchodní akademie v Prostějově