Sérii zápisků takzvaného "Covid" deníku nám poskytla trojice studentů - Jarda, Štěpán a Michal. Právě s jejich reflexemi se po dobu dvou týdnů setkáváte v rubrice Čtenář reportér.

3. měsíc - květen

Jarda - Karanténa už zase začala být příjemná, protože se začalo povolovat shromažďování více osob. Začali jsme trénovat plnohodnotné tréninky. Začal jsem jezdit na kole po českých památkách. Škola už mi vůbec nevadila, bral jsem to jako samozřejmost každého dne. Začalo se oteplovat, takže člověk měl hned lepší náladu a mohl dělat daleko víc věcí. Už jsem si pomalu začal hledat brigádu na letní prázdniny. A díky tomu, že jsme měli tolik času, tak jsem začal dělat autoškolu, do které jsem dojížděl 2x týdně.

Štěpán - Jelikož touto dobou už byla opatření celkem volná rozhodl jsem se, že zkusím nějaký outdoor camping a houbaření. Nakonec jsem strávil jednu noc v nedalekém lese pod stanem. Moc se mi nedařilo udržovat oheň a k ránu začalo pršet. Houby jsem také žádné nenašel, proto jsem smutně usoudil, že takové dobrodružství není zrovna pro mě a vrátil jsem se domů, kde jsem se začal plně věnovat škole a vzdělávání po internetu.

Michal - Celá karanténa mi začala celkem vyhovovat. Adaptace sice trvala trochu déle, ale to se dalo čekat. Hodně tomu pomohlo to, že opatření stále slábla a mohli jsme dělat stále více věcí, od procházky po venku bez roušky, po nějakou zábavnou akcičku s kamarády na chatě. Jediné, co jsme dělat nemohli, bylo vrátit se do školy, což mi celkem vyhovovalo, protože jsme mohli po splnění našich povinností v podobě úkolů, dělat téměř cokoliv. Konečně jsem si zašel ke kadeřnici, kde jsem shodil svojí hřívu. Začaly nám konečně i týmové tréninky, do kterých jsme po dlouhé pauze naletěli se spoustou energie a plní chuti si zahrát. Úkolů ubývalo, protože se blížil konec roku a tak jsem měl stále více volna na seberozvoj a na přípravu do práce, která mě v létě čeká.

Autoři textů: Jarda, Štěpán a Michal, studenti OAPV