Začtěte se do dalších zápisků z takzvaného "Covid deníku" tentokrát od studenta Josefa Valenty z třetího ročníku Obchodní akademie v Prostějově. 

Mám ukotveno v hlavě, že jsem před uzavřením škol o Covidu 19 nevěděl, avšak to bych lhal, protože hraji korfbal. Máme v dorostenecké extralize jeden slovenský tým z Prievidzi, protože jejich liga je pro ně moc slabá, a tak letos hráli s námi tu naši soutěž. Víkend před uzavřením škol nepřijeli na zápas, protože se báli karantény, když se vrátí. Většina jsou maturanti a zkoušky se dle jejich slov blíží. Samozřejmě jako pokaždé (a nejsem na to hrdý) se jim všichni vysmějeme.

9. - 15. března

Týden je to jako každý jiný, učitelé stupňují intenzitu učení kvůli známkám a samozřejmě kvůli blížícím se zkouškám pro poslední ročník naší školy. Vše se mění uzavřením škol od 11. března. Bylo to jako blesk z čistého nebe, nikdo nevěděl co se děje, až zpětně si vzpomínám, že to má souvislost s mými slovenskými spoluhráči. První dny doma jsou super. Jsem člověk, co se na zprávy nedívá ani, když musí a informace získává z internetu. Na televizích doma místo zpráv jely filmy. Pocity jsem prostě měl, jak kdyby začaly prázdniny.

16. - 22. března

Začíná týden obav. Máma nakonec zapíná televizi jen na zprávy, celý den v práci se dívá na novinky.cz a podobné portály. Je vystresovaná. Hodně se o nás bojí a o své rodiče ještě víc. Navíc přichází zpráva, že některá města nedaleko nás uzavírají. Máma od půlky týdne pracuje z domova. Máme strach pokaždé, když jedeme do Prostějova, protože máme trvalé bydliště v nedaleké obci, kam jsme se přestěhovali půl roku zpět. Vše napravujeme v dalším týdnu. Mezitím všichni rabují obchody. Lidí je tam však pořád hodně moc.

Autor textu: Josef Valenta, student Obchodní akademie v Prostějově

Další pokračování deníku si přečtete ve středu 19. srpna.