První sérii zápisků takzvaného "Covid" deníku nám poskytla trojice studentů - Jarda, Štěpán a Michal. Právě s jejich reflexemi se po dobu dvou týdnů budete setkávat v rubrice Čtenář reportér.

1. týden - (9. - 15. března 2020)

Jarda - Když jsme přestali chodit do školy byl jsem z toho dost v šoku, protože jsem nevěřil, že by se něco takového mohlo stát. První dny byly divné, protože jsme měli chodit do školy, ale byli jsme doma. Potom už jsem si začal zvykat, že dostáváme úkoly elektronicky a přišlo mi to příjemnější než chodit do školy. Mohl jsem si tak úkoly rozvrhnout tak, jak jsem chtěl. Jen mi vadilo, že jsou úkoly rozházeny po více stránkách a člověk se v tom špatně orientoval. Takže kdybych měl shrnout první týden, tak jsem jenom spal, jedl, hrál počítačové hry a zvykal si na učení z domova.

Štěpán - První týden jsem volno bral jako prázdniny na dobu neurčitou a bylo mi jedno, jestli to potrvá dny, týdny, měsíce nebo roky. V úkolech byl první týden zmatek, protože  byly nejasné a byly zadávány různě po internetu a často bez termínu odevzdání, proto jsem jich několik nestihl odevzdat včas, ale bylo mi to celkem jedno, protože jsem věřil, že kantoři budou brát na tuto situaci ohled.

Michal - První týden byl pro mě spíše takový na rozkoukání. Jak bude fungovat distanční výuka? Co budu celé dny dělat? Jak dlouho to potrvá? To byly otázky, které jsem si neustále kladl. Brzy na to jsem zjistil, že ze všech výhod výuky z domu je nejlepší to, že nemusím brzy vstávat a nemusím chodit spát v určitou hodinu, abych byl ve škole odpočatý. Brzy jsem tomu propadl a můj režim se takzvaně otočil, chodil jsem spát ve velice pozdních, řekněme až ranních hodinách, a vstával jsem za brzkého odpoledne. Má aktivita v těchto dnech nebyla nějak výrazná a takřka nestojí za zmínku.

Autoři textů: Jarda, Štěpán a Michal, studenti OAPV