Pokračování "covid deníku"
23. března - 5. dubna
Máma má 4. dubna svátek, znamená pro ní hodně, bohužel je pořád vystresovaná. Má pořád ty stejné obavy a proto si jej moc neužije. Při životě nás udržuje naše zahrada a víra. Víra v to, že to bude zase za chvilku dobré. Doufal jsem, že se za chvíli pojede na MS v korfbalu a nepřijdu o rok a půl přípravy na něj. Doufal jsem, že se rozjede liga, (obojí bylo později zrušeno) ve které jsme byli s Prostějovem na skvělém druhém místě a měli jsme super výchozí pozici do play off. Byla to skvělá motivace. Pokračoval jsem v dřině. Díky Bohu! Konečně jsem v tomto období mohl začít běhat bez roušky. Konečně někdo začal v té naší vládě přemýšlet hlavou. Pomohla nám i naše domácí zvířata. Psa nemáme příliš dlouho, ale venčit jsme ho stejně museli, což bylo super, že máma s přítelem nebo i my s bráchou jsme měli každý den pohyb venku.
5. - 30. dubna
Různé věci povolují, jiné zase zakazují. Nám je to jedno, jsme předzásobeni. Nikam nemusíme. Jen sem tam na nákup pro babičku s dědou a občas i jejich sousedy. Snažíme se být ohleduplní a nikam s bratrem nejezdíme a jsme doma. Volám s kamarády ze zahraničí. Trávím s nimi po dobu karantény hodně času, protože jsme se měli vidět na různých korfbalových akcích, ale ty byly zrušeny. Všeobecně mám dost známých ve světě, nejvíce asi v Holandsku. Tam je Covid docela zákeřný, nechtějí tam dělat opatření, a pak je udělají všechny najednou. Lidé v Nizozemí po uzavření různých hospod a barů se všichni nahrnou na pláže, kde se virus šíří ještě lépe a rychleji. Mám o některé z mých přátel starost. Protože v IKF (International Korfball Federation), jejíž jsem členem a objíždím turnaje i jako pořadatel, jsou i starší lidé. Mám moc rád některé lidi z IKF, protože to oni mě na každém turnaji posouvají a předávají mi zkušenosti. O angličtině ani nemluvě.
Autor textu: Josef Valenta, student Obchodní akademie v Prostějově
Další pokračování deníku si přečtete ve neděli 23. srpna.
