Pokračování "Covid-deníku"
25. května - 14. června
Vše se vrací do normálu. Konečně. Můžeme i dovnitř. Těším se na nějaké akce. Snad skoro nikdy jsem se na soustředění, kdy toho mám po prvním dnu plné zuby, netěšil tolik. Neuvěřitelné. Těším se jak malé dítě na lízátko. Konečně můžu uspořádat oslavu pro kamarády (narozeniny jsem měl 22. 5.).
Konec
Závěrem chci moc poděkovat mojí rodině. Jsou to oni, kteří mě drží! Vždy, i mimo karanténu. Při sportu, při mých rozhodnutích, prostě vždy stojí při mě a karanténa mi to jen potvrdila. Nenosím růžové brýle a je jasné, že jsme měli pár konfliktů, ale měl jsem pocit, že nás to pak ve výsledku ještě víc sblížilo.
Konečně se otevřeli hranice a přiletí jeden z mých nejlepších přátel už tento týden do ČR. Mám z toho velkou radost, konečně začínám žít život, jaký chci a jaký jsem chtěl žít v tomto šíleném roce 2020.
Autor textu: Josef Valenta, student Obchodní akademie v Prostějově
