Pokračování "Covid - deníku"
1. - 10. května
První dny, kdy jedu za svými kamarády. Vidím je po více než měsíci, vlastně ještě více než po měsíci. U některých už jsem to nemohl vydržet, protože když s někým trávíte každý den na tréninku a najednou se nevidíte delší dobu, tak vám začnou tito lidé velmi chybět. Viděl jsem je hodně rád.
11. - 24. května
Konečně si můžeme sednout na zahrádku. Konečně začínáme trénovat společně v menších skupinkách. Bohužel je nám také v těchto dnech oznámeno, že liga již nebude pokračovat. Nejvíc jsem však byl naštván na ty zahrádky. Mám pocit, že jsme zahodili celou tu dobu strávenou v karanténě. Není nic horšího, než když jsou ty zahrádky přeplněné, lidé si sedají k mému stolu, protože si nemají kam sednout. Nemám to rád. Nejhorší na tom je, že to jsou z devadesáti procent senioři, kvůli kterým jsme v té karanténě byli a v omezeném množství ještě jsme. Nepochopím.
Autor textu: Josef Valenta, student Obchodní akademie v Prostějově
Další pokračování deníku si přečtete ve středu 26. srpna.
