„Prostějov – směr jih! Naberte spolu se spolkem Prostor směr jih a objevte v procházkovém tempu zapomenuté architektonické skvosty, areály a zahrady jižní části města,“ uvedli organizátoři na pozvánce.

První zastavení - prostějovský Městský hřbitov
Prvním skvostem byl Městský hřbitov v Prostějově, který si letos „připomíná“ sto dvacet let od svého založení. Účastníci se seznámili s jeho historií, koncepcí budování, novorenesančními arkádami zhotovenými firmou Čeňka Venclíka a objektem kolumbária v severní části hřbitova. Zastavili se také u hrobů významných osobností – manželů Vojáčkových, rodiny Wichterlovy a Jiřího Wolkera.

Nechyběla samozřejmě prohlídka smuteční obřadní síně postavené podle projektu architekta Blahoslava Adamíka v letech 1973–1977. „Obřadní síň už byla navrhovaná v minulosti, ale nebyla realizovaná,“ uvedl Vojtěch Jeřábek a ukázal její projekt. „Zajímavým prvkem objektu je motiv oblouku a vstupní prostor uzavřený arkádami, které měly evokovat Venclíkovy arkády,“ vysvětlil dále architekt. Následovala prohlídka obřadní síně, provozních prostor, kůru a atriového dvora se zahradní úpravou.

Obytný dům pro řádové sestry
Ještě před rokem a půl to byla opuštěná, chátrající a zdevastovaná budova. Nyní je to krásná, opravená budova se zářícími modrými okny. A zároveň už se v ní i bydlí. Řeč je o obytném domě pro řádové sestry a ženský služební personál nemocnice postaveném v roce 1933 podle projektu architekta Eduarda Žáčka. „Eduard Žáček byl renomovaný architekt a svými stavbami ovlivnil moderní architekturu Prostějova. Tento objekt je jedinečnou funkcionalistickou stavbou,“ uvedl Jiří Zakopal a připomněl podobně koncipované budovy průmyslové školy (dříve budova živnostenských odborných škol, Lidická 2) a obytného domu s výrobními prostorami pro Evelinu Fleischerovou (Svatoplukova 64).

„Budova v sobě spojovala funkci obytnou a společenskou. Tu představovala kuchyně, jídelna a kaple v 1. a 2. patře, měla i chór, “ vysvětlili oba architekti a zároveň popsali interiéry obytné části budovy: „Nacházely se zde ložnice sester orientované na jih. Vstupovalo se do nich z chodby, která je tvořená pásovými okny a zakončená vystupujícími balkony nad sebou. Na obou stěnách chodby byly vestavěné skříně. Původní projekt počítal také s balkony při jižní části, nakonec se však nerealizovaly.“

A jaké byly další „osudy“ této budovy?
Do 2003 zde byly laboratoře a lékárna. Potom následovala léta opuštěnosti a chátrání. V červnu 2016 byl objekt pro svoje mimořádné kvality a zachovalost prohlášen kulturní památkou. V říjnu téhož roku jej vlastník Olomoucký kraj prodal brněnskému družstvu HOME FIT Plus, které objekty zrekonstruovalo. Nacházejí se zde většinou jednopokojové byty určené seniorům a takzvané startovací byty pro mladé. Ještě zbývá dořešit využití západní části (bývalá kaple), pravděpodobně pro poskytování sociálních služeb.

Členové spolku Prostor zhodnotili rekonstrukci exteriéru jako velmi zdařilou. „Budova je navíc bezbariérová, zajímavým prvkem jsou anglické dvorky v prodloužené polosuterénu. Železobetonový skelet také umožňuje využití prostoru,“ konstatovali oba architekti.

Fundovaný výklad byl doprovázen ukázkami stavebních plánů, dobovými fotografiemi a kvízem. Krásné teplé počasí i zajímavá tematika přilákaly na tuto akce přes třicet účastníků.

Plány s Neherovou továrnou (obchodní dům DONA)
Na závěr prozradili členové spolku Prostor svoje další plány. Již čtyři roky usilují o záchranu dalšího významného architektonického objektu v Prostějově – budovu bývalé Neherovy továrny, pozdějšího zásilkového obchodního domu DONA na rohu Svatoplukovy a Jihoslovanské ulice. Chtějí se znovu pokusit o zápis do seznamu nemovitých kulturních památek (toto bylo před devíti lety Ministerstvem kultury zamítnuto). „Jedná se o jednoho z posledních historických zástupců moderní architektury a zároveň připomínku stavební textilní minulosti města, z níž už po demolici Plesníkových závodů OP mnoho nezbývá,“ uvedli členové spolku Prostor Jiří Zakopal a Vojtěch Jeřábek.

 

Autorka textu: Hana Bartková