Na lánu slunečnic je často cosi přitažlivého, možná zvláštního, snad je to těmi obrovskými květy. Lákají kolemjdoucího podívat s blíž, a pak překvapeně hledět, jak se vyjímají i důvěrně známé krajině. A co teprve zvečera, kdy slunko klesá níž, všechno kolem zlátne a pak rudne s červánky.

A když se umíte podívat, máte dojem, že právě rudozlatý soumrak musel být chvílí, kdy slunečnice kdysi poprvé dostala své jméno. A ten, kdo jí je dal, to jméno vybral z úcty a úžasu.