Se Sašou jsem se jako členka spolku Hanácký Jeruzalém, který se mimo jiné také věnuje hledání židovských náhrobků, potkala v září roku 2021 na Wolkrově Prostějově.

Chtěla jsem se tak trošku „pochlubit“ a popovídala jsem mu o, myslím zatím největším, „úlovku“, který se, alespoň co do hmotnosti, v této kampani našemu spolku podařil.

Totiž o nálezu náhrobku ctihodného Jakoba Schreibera, zetě prostějovského podnikatele Veighta Ehrenstamma. Schreiberův náhrobek ze starého židovského hřbitova v dnešní Studentské ulici byl nalezen v chatové oblasti u Plumlova.

Předání svitku Tóry komunitě Ec Chajim Praha.
FOTO: Do Česka se z Británie vrátil více než 130 let starý svitek Tóry

„Fakt? No, to jste mě potěšila, že ta kampaň takto rezonuje. A kdy jste náhrobek našli? Jak je to dávno?“, ptá se se zájmem Saša. „Letos v zimě. Ze všeho nejdřív se podařilo náhrobek identifikovat, pak jsme navázali kontakt s majiteli pozemku, kde byl náhrobek nalezen a nedávno, koncem srpna, se nám ho podařilo převést.

Převoz byl nejnáročnější částí celé akce. Zatím je náhrobek uložen na novém židovském hřbitově v Prostějově. Ukážu Vám fotky a video z převozu, jestli chcete,“ odpovídám a vzápětí si prohlížíme video z přepravy několikatunového náhrobku…

Západy slunce nad Potštátskem.
VELKÁ FOTOGALERIE: Když příroda čaruje aneb Okolím Potštátu za západy slunce

„Tak to je super, mám velkou radost! Já jsem se ke kampani dostal vlastně přes poměrně komplikovaný osobní příběh,“ říká Saša a přibližuje, jak jeho rodina zachránila jeden z židovských náhrobků.

„Nedaleko naší chaty v jižních Čechách u Vodňan byl na kopci u lesa židovský hřbitov. Nebyl v žádné zástavbě, jak říkám, úplně mimo vesnici a tím pádem v podstatě sloužil jako jakýsi sklad kamenů tu na schůdek, tu do základů, tu na plůtek. A mému otci, ač to neprožíval nijak spirituálně, toto barbarství evidentně přišlo tak šílené, že se rozhodl, že zachráníme alespoň jeden kámen z tohoto hřbitova, než bude vše úplně rozbito a rozkradeno. Je třeba si uvědomit, že se mluvím o 80. letech 20. století, kdy to opravdu vypadalo „na věčné časy a nikdy jinak“, že se tu nic nezmění a že tím pádem náhrobní kameny ze hřbitova postupně zmizí někde v základech staveb. Takže jsme s otcem jeden náhrobní kámen odvezli do Prahy. Ovšem! Za pár let přišly změny, my s bratrem jsme dospěli, odstěhovali se, mezitím se na náhrobek zapomnělo a v roce 2000 můj otec zemřel.“

Kaktusy a tilandsie si získaly srdce Karla Machyla z Hranic.
PODÍVEJTE SE: Kaktusaření je vášeň aneb Krása s vůní dálek a dobrodružství

Náhrobek tak čekal na svůj návrat ještě nějakou dobu: „V roce 2013 jsem se vrátil do rodného domu, něco jsem hledal a najednou na mě „vykouknul“ onen náhrobní kámen. Hned se mi to všechno vybavilo a vzpomínka, jak chtěl otec zachránit alespoň jeden náhrobek před zničením, se mi vrátila. Bylo mi okamžitě jasné, že kámen je třeba dopravit zpět. A za nějakou dobu se to skutečně podařilo. Mám kamaráda, jehož bratr pracoval na židovské obci, takže další postup už byl relativně rychlý,“ shrnuje Saša Rašilov a dodává: „Takže, takto jsem se vlastně k celému projektu dostal a jsem nesmírně rád, že se daří k navracení náhrobků inspirovat. Možná je spousta lidí, kteří mají doma schované židovské náhrobky, třeba k nim přišli podobně jako já a ostýchají se je vrátit. Ale není důvod mlčet ani se stydět. Je to správná věc a mnohdy jediná, jak lze některé chyby minulosti napravit.“

Pavel Kyselák
Rozhovor s Pavlem Kyselákem: Píšu pro radost a pro potěchu své duše

Na Prostějovsku probíhala v letech 2015 – 2016 ve spolupráci s Prostějovským deníkem místní kampaň za hledání náhrobků ze starého židovského hřbitova. Díky ní se podařilo tehdy dohledat zhruba dvě stovky náhrobních kamenů či jejich fragmentů. Od spuštění celostátní kampaně, jejíž tváří se stal právě Saša Rašilov, pak byly nalezeny a vráceny kameny další. Přesto, stále ještě existují místa či stavení, kde mají židovskými náhrobky vydlážděný kupříkladu celý dvůr…

Jana Gáborová,
spolek Hanácký Jeruzalém