Kliknutím zvětšíteVždycky, když si říkám, že jsem okolo záchrany psů viděla snad už všechno, mě život vyvede z omylu. Důkazem toho budiž maličká Meggie, tříletý kříženeček krysaříka či trpasličího pinče. Věřte, že mít podmínky, vezmu si ji do adopce a pusinkuju ji od rána do večera, abych jí vynahradila utrpení, kterým musela projít. U nás však bydlí tři ostří psí hoši, kteří by jí asi zatápěli, a tak se happyend jejího příběhu odvíjel nakonec zcela jinak.
Meggie v náhradní péči.
Meggie přijela do organizace Jménem psa, z. s. z jedné jihomoravské vesnice, tedy vůbec ne z daleka. O to víc šokující je fakt, že člověk někdy ani neví, co se kousek od něj odehrává. Je jen málo psů, které jsme převzali v horším psychickém stavu než Meggie. Za svůj dosavadní krátký život musela zažít neskutečné trápení. Nevíme o tom mnoho a snad si to ani nechceme představovat. Jen jedna věc za všechny – bývalí tyranští majitelé s ní točili nad hlavou na vodítku. Člověku se udělá až fyzicky zle, když to slyší – a i drobná ženská jako já dostává chuť jít to trýznitelům vytmavit ručně.
Meggiin stav při příjezdu tomu odpovídal. Působila zcela zlomená. Nepostála na místě, neustále štěkala, a co nejhůř, nedala se v místnosti za žádnou cenu chytnout. Pokud se o to člověk jakžtakž zdárně pokusil, snažila se kousnout.
Po příjmu putovala Meggie do pokoje k „psí chůvě“ Jimmymu, kříženci šarpeje, kterého znáte z minulých dílů Psích osudů a který u nás psychicky pomáhá pejskům ze špatných podmínek. Vedle Jimmyho a starého jorkšíra Dennyho aspoň trochu pookřála.
Meggie a její nová parťačka Zorka.
Když už byla na tom lépe, začali jsme se poohlížet po nové rodině. Jen co se objeví v útulku či v pomáhající organizaci malý roztomilý pes, zájemci se hrnou. E-mail se ucpe zprávami a mobil se zavaří telefonáty. Zdálo se ale, že žádný z nabízených domovů nebude pro Meggie ideální. A posílat ji vůbec dál, po tom všem? To byla také otázka.
A pokud by přece jen měla odejít do nového domova? To by chtělo někoho, kdo se bude Meggie pořádně věnovat a brát v potaz úskalí, která přináší její prožité utrpení. Nějaká rodina, která se také věnuje záchranařině? Ale takové rodiny mívají více pejsků. Zde by to chtělo, aby se rodina věnovala Meggie naplno. Dýchala pro ni. Brala ji takovou, jaká je. Dala jí čas, přizpůsobila se jejím potřebám. Meggie bude potřebovat mít pána jen pro sebe. Bude pes jednoho pána. Jen tak bude znovu věřit člověku a vrátí se aspoň jakžtakž do normální psychického stavu.
A právě takovou rodinu se podařilo najít. Vybavená maličkými kšírkami pro kočku a poučením páníčků o dvojím jištění (obojek a kšíry) putovala Meggie do nového domova. Panička pracuje z domu, a tak bude mít Meggie vždycky někoho u sebe. Doma ji čekala kamarádka Zorka, která jako by jí z oka vypadla, a kočka se slavným jménem Bowie. A právě na píseň Davida Bowieho Heroes si vzpomenu, když pomyslím na Meggie. Slavná skladba je sice trochu o něčem jiném, ale jestliže mám jmenovat opravdové psí hrdiny, kteří nám prošli rukama, jedním z nich by byla rozhodně Meggie.
Sylva Kaplanová & Inka Nadymáčková
23
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
