Studia a láska k historii

Dětství prožil v Šubířově. Po maturitě na reálném gymnáziu v Jevíčku (1946) studoval Teologickou fakultu UP v Olomouci.

Po jejím uzavření v roce 1950 odmítl dokončit studia na státem řízené Teologické fakultě v Litoměřicích. V září 1950 byl povolán do PTP v Mimoni.

Podařilo se mu utéct. Pracoval jako lesník dělník a při zaměstnání vystudoval Lesnickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně. Od roku 1955 pracoval jako technik u Lesprojektu Kroměříž.

Výstava drobného zvířectva v Držovicích.
Holuby, drůbež i králíci. Na výstavu drobného zvířectva lákají v Držovicích

Druhou jeho láskou byla historie. Teologická studia mu pro ni dala dobrý základ – znalosti latiny, staré němčiny, paleografie, diplomatiky a dalších pomocných věd historických.

Dobrý vklad pro historická bádání mu také dali jeho olomoučtí učitelé, kterých si velmi vážil a věnoval jim nejednu vzpomínku či článek v tisku.

Patřili mezi ně filozof Josef Matocha, historik Bohumil Zlámal, filozof Silvestr Braito, profesor dogmatiky František Cinek, sociolog Bedřich Šenk a filolog a palestinolog Antonín Kleveta.

Hrachor jarní, Nové Sady-Drahany u řeky Hané v lese.
OBRAZEM: Fialová kráska vykvetla v lese u řeky Hané

Spoustu času trávil v archivech v Brně, Olomouci, Prostějově, Holešově, Kroměříži a Janovicích.

Vlastivědec a místopisec Konicka

V centru jeho badatelského zájmu byly tři oblasti: Konicko, Malá Haná (Jevíčko, Jaroměřice) a Kroměříž. S těmito místy byl spjatý i svým osobním životem. V důchodu trávil letní měsíce v Šubířově a zimu v Kroměříži.

Jeho bibliografie obsahuje kolem dvaceti knih a brožur a 1800 článků a studií uveřejňovaných v regionálním a vlastivědném tisku a časopisech (například Stráž lidu, Rovnost, Štafeta, Zpravodaj Muzea Prostějovska, Hanácké noviny).

Čarodějnický týden v mateřském centru Cipísek v Prostějově.
V dubnu Cipísek čaroval, v květnu se bude věnovat rodinám. Podívejte se

Z publikaci uvádíme například práce: Kronika Šubířova a Chobyně 1710–1970 ( Šubířov,1971), Kronika Šubířova 1970–1985 (Šubířov (1986), Posvátná hora Kalvárie v Jaroměřicích, Dějiny Konice (1. a 2. díl, 1993, 1995).

Byl autorem medailónků významných rodáků-kněží a badatelů (například Josef Konšel, Melchior Mlčoch, Alois Kolísek, Ferdinand Funk, František Müller, Richard Špaček, Benjamin a Fabián Popelkovi), popisů poutních míst a chrámů (například „moravský Řím“ – kostel sv. Cyrila a Metoděje v Kladkách, poutní místa Suchdol-Jednov, Jesenec, Stražisko, Křtiny).

Vynikající byly jeho seriály článků nazvané Kronika Konicka (z let 1967–1969) a Procházky Konickem (1971) uveřejňované v tehdejší Stráži lidu.

Po roce 1989 získal další publikační možnosti – především v sobotní vlastivědné příloze Hanáckých novin a v Hanáckých kalendářích. Publikační náměty mu poskytly také významné události – svatořečení Jana Sarkandera v Olomouci v květnu 1995 a 150. výročí Kroměřížského sněmu v roce 1998.

Přednáška v Prostějově na téma Židovské uličky.
Prostějovská knihovna hostila přednášku Jana Lázny Prostějovské židovské uličky

Poslední drobné publikace vyšly péčí kroměřížského muzea: Ferdinand Stolička, geolog a archeolog (1997) a František Václav Peřinka, kroměřížský historik (2005, z pozůstalosti).

Odkaz historika

Jeho přáním bylo dožít se milénia, což se mu nesplnilo. Zemřel 10. října 1999 v kroměřížské nemocnici ve svých sedmdesáti sedmi letech a je pohřben na hřbitově v Šubířově.

Vážila jsem si tohoto poctivého místopisce a ušlechtilého člověka. Osobně jsme se sice nepotkali, ale znali jsme se z publikační činnosti. Dodnes mám uschovanou pohlednici s poděkováním za přání k jeho 75. narozeninám.

Zdenka Vorlová- Vlčková - Krajina, rok 1940.
Významné výročí: Prostějovská léta malířky Zdenky Vorlové-Vlčkové

Stačila jsem ho ještě seznámit s valašskou folkloristkou a lidovou vyprávěčkou Vilmou Volkovou z Hutiska-Solance. Osobně ji také navštívil. Psal totiž o jejím otci, spisovateli a novináři Josefu Františku Karasovi.

Psal také o její přítelkyni, básnířce a kulturní činitelce Anežce Bubílkové, která pocházela ze solánského fojtství a řadu let žila v Konici.

Jaroslav Pinkava byl nadšeným místopiscem, kronikářem a historikem nejen svého rodného kraje. Za svoje zásluhy byl jmenován čestným občanem měst Jaroměřice, Jevíčko, Konice a Kroměříž.

Výstava Odkryté příběhy 20. století institutu Paměti národa.
Protiatomový kryt v Olomouci již měsíc odkrývá příběhy 20. století v našem kraj

Vážili si ho i historici a muzeologové, například středoškolský profesor, publicista, přítel básníků a dlouholetý předseda Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci Václav Stratil, badatel Vítězslav Švec a archivář a historik Metoděj Zemek.

Hana Bartková

Výstava Odkryté příběhy 20. století institutu Paměti národa.
Protiatomový kryt v Olomouci již měsíc odkrývá příběhy 20. století v našem kraj