Dnes se, milí čtenáři, vypravíme po čase společně do míst, která mi přirostla k srdci a kam se tak rád vracím. Naším cílem bude Stará Voda, obec se známým poutním chrámem, dříve také piaristickým klášterem, v dobách minulých obec pulzující životem, kde dnes jen tiše spí kamenné pozůstatky domů pod klenbami korun stromů.

Pár desítek let od konce války a příroda si nekompromisně bere zpět vše, co ji dříve člověk v potu tváře, vlastníma rukama vyrval.

Dřívější němečtí obyvatelé Libavska byli s přírodou, krajinou sžití, vždyť jejich rody tady hospodařily a vychovávaly děti po staletí. Byli však jen figurkami na šachovnici mocných a tak, jako úderem blesku, bylo vše, co budovali, z čeho se radovali, zbořeno, zničeno, zapomenuto.

Byli vyhnáni ze svých domovů, často jen s uzlíčkem drobností, které jim v daleké neznámé zemi budou připomínat jejich ztracený domov. Rozhodnutí vybudovat v oblasti, odkud byli odsunuti původní obyvatelé a kde se nacházela řada prázdných obcí, vojenský prostor, znamenalo pro tyto zkázu.

Činnost armády, zvláště té sovětské, vymazala nejen z map, ale i fyzicky a také z mysli lidí většinu těchto sídel. Jen zlomek z nich přežil, a to v podobě, která s tou původní nemá mnohdy už nic společného. Pak se také v určitých místech dochovaly, byť poničené, některé sakrální stavby.

Většinou ty drobné, kříže nebo pomníčky. Kostel sv. Anny a sv. Jakuba Většího ve Staré Vodě je proto opravdu výjimkou. Byl značně poškozen zvenku i zevnitř, interiér chrámu dodnes žaluje a ukazuje zcela jasně na viníky této zkázy.

Jen náhodou, snad zázrakem nestal se cvičným terčem dělostřeleckého ostřelování a stojí dodnes v údolí Lazského potoka. Potichu a s pokorou, jen občas naruší zdejší klid zvukem zvonů z jedné ze svých věží.

Jenom díky nezměrnému úsilí mnoha lidí, zvláště skautů, byl po odchodu těch, kteří se na stavu této památky podepsali nejvíce, opraven a zpřístupněn opět lidem.

Možná si někteří ze čtenářů vzpomenou na naši dřívější návštěvu, kde popisuji atmosféru zdejších adventních koncertů. Jsou nezapomenutelné. Také na sv. Annu, nebo při akci „Bílý kámen,“ kdy jsou některé části vojenského prostoru zpřístupněny, jej navštíví stovky lidí.

Jen zhruba půl kilometrů od kostela, po proudu Lazského potoka, tyčí se další ze staveb, která přežila činnost armády. No, přežila.

V roce 1990 byla z Královské studánky a kaple nad ní se čnící v podstatě ruina. Jen díky starým fotografiím, pamětníkům, a hlavně práci mnoha dobrovolníků byla obnovena a skví se dnes v plné kráse tak, jako před sto lety.

Starovodský kostel je již veřejnosti pravidelně přístupný, důležité informace o něm a stejně tak o akcích v něm konaných najdou zájemci na stránkách spolku Lubavia, který historii celé oblasti Libavska nejen mapuje, pomáhá koordinovat činnosti zde konané, ale hlavně o dědictví našich předků pečuje.

V přiložené galerii jsou umístěny nejen fotografie starovodského kostela a Královské studánky, také zde najdete pár snímků starých kamenných nebo litinových křížů, památníku obce Velká Střelná, libavského kostela a větrného mlýna. A pak také toho, co nám tu zůstalo po „hospodaření“ sovětské armády. Příroda je tady čistá a krásná. A rána jsou zde tichá.

Při procházce vám ale určitě vyhládne, zastavte se proto třeba v Relax penzionu Schönwald v Podlesí na něco dobrého.