Tím vším byl Jan Čep. Navíc byl úzce spjatý svým životem a dílem s hanáckým venkovem.

Životní osudy

Rodák z rolnické rodiny z Myslechovic (nyní část Litovle) po studiích na reálném gymnáziu v Litovli odešel na studia češtiny a angličtiny na Filozofické fakultě UK v Praze. Studia však nedokončil. Využil nabídky překladatele a vydavatele knih Josefa Floriana k pobytu ve Staré Říši.

Zde začíná překládat francouzské autory (například Henriho Pourrata a Georgese Bernanose). Potom začal publikovat časopisecky (Tvar, Akord, Listy pro umění a kritiku) a zakotvil jako redaktor v pražském nakladatelství Melantrich. Stýkal se s řadou osobností literárního světa.

Richard Šmída (vpravo) dostal ocenění za záchranu života.
Richard Šmída, mechanik české reprezentace, dostal ocenění za záchranu života

Mezi ty nejvzácnější patřili znalec starší české literatury Josef Vašica, literární kritik Bedřich Fučík a básníci František Halas a Jan Zahradníček.

Po únoru 1948 byl Jan Čep jako autor křesťansky orientované literatury zde nežádoucí. V srpnu 1948 se rozhodl emigrovat.

Po krátkém působení v Mnichově jako komentátor Rádia Svobodná Evropa žil od roku 1951 v Paříži. Zde se také oženil s dcerou zemřelého literárního kritika Primeros Du Bose.

Nadace Adélka celoročně zdarma plete pro děti v porodnicích, pro dětské domovy a kojenecké ústavy.
Nadace Adélka, která plete pro děti do porodnic i ústavů, děkuje všem dárcům

V polovině šedesátých let jej postihla mozková příhoda, která znemožnila další veřejné aktivity. Zemřel 25. ledna 1974 a byl pohřben v rodinné hrobce v Celle-St. Cloude nedaleko Paříže.

Literární dílo

V roce 1926 mu vyšla první kniha povídek nazvaná Dvojí domov. Dvojí domov je základní čepovkou metaforou: na jedné straně je to život, který žijeme, jakési fyzické přeludné bytí a na straně druhé je to domov duchovní, metafyzický, který nás přesahuje do věčnosti.

Vrcholu dospělo jeho dílo ve třicátých letech v povídkových souborech Zeměžluč, Letnice a Děravý plášť. Prolínají se zde lidské vztahy a prožitky. Člověk je pro něj úžasným tajemstvím.

Zámek Plumlov.
FOTO: Unikátní skvost Prostějovska aneb Jak šel čas plumlovským zámkem

Z dalších děl můžeme uvést román Hranice stínu, povídky Modrá a zlatá či Lístky z alba. Druhou oblastí jeho tvorby byly eseje, vzpomínky a proslovy. Vyšly v souborech Události a lidé, Rozptýlené paprsky, Samomluvy a rozhovory, Poutník na zemi, Sestra úzkost.

Čepovo dílo u nás samozřejmě s výjimkou šedesátých let nesmělo vycházet. Zásluhou Bedřicha Fučíka a Mojmíra Trávníčka vycházelo samizdatově v rámci rukopisné edice VBF.

Dnes je k dispozici téměř celé Čepovo dílo v podobě sebraných spisů. Vyšla i Čepova korespondence s Janem Zahradníčkem, Josefem Vašicou a dalšími literáty.

Účastníci poslední podzimní promenády.
Do Prostějova se vrátily nedělní Promenády. Pokračovat budou od března

Z posledně vydaných prací můžeme uvést knihy Francouzští přátelé Jana Čepa (editor Jan Zatloukal, Brno 2016), Meditace (eseje nově objevené Janem Zatloukalem z francouzských archivů z exilového období, Brno 2019) , Vzájemná korespondence Jan Čep – Henri Pourrat (překlad Jan Zatloukal a Hana Krpcová, Brno 2021).

Jan Čep a Prostějovsko

Také v našem regionu našel Jan Čep svoje obdivovatele, ctitele a čtenáře. K záchraně a zpřístupnění Čepova díla v době normalizace přispěl plumlovský badatel,literární sběratel a publicista Ladislav Šebela (1932–2012). Shromáždil rozsáhlý archiv obsahující fotografie, dopisy, knihy a další materiály.

V letech 1975–1996 vydával čepovské novoročenky. Vycházely v počtu třinácti až čtyřiceti kusů ve formátu A4 jako strojopisy doplněné úvodním slovem a později i fotografickou přílohou. Obsahovaly ukázky z Čepova díla, překladů, promluv.

Penízovka sametonohá je jedlá zimní houba.
Toulky Rakoveckým údolím: Ucho jidášovo, ohňovec i chlupatá koule na šípku

V roce 1977 zde byla uveřejněna Čepova pohádka Holubí princezna. Spolupracoval na nich s editorem Mojmírem Trávníčkem z Nového Hrozenkova a s holešovským vlastivědným badatelem Františkem Rafajou.

Zvláště cenné jsou sborníky Kterou Čepovu knížku máte nejraději? (anketa, 1974) a Vzpomínky na Jana Čepa (1976). L. Šebela zde využil kontaktů s nejmladší Čepovou sestrou Ludmilou Sorbiovou (1919–1990) žijící v Nové Dědině u Konice, která také přispěla do obou sborníků.

V Plumlově jej také navštívily Čepovy děti Klára a Jan. Ze svého archivu připravil v létě 1998 v prostějovském muzeu výstavu nazvanou Jan Čep – básník dvojího domova.

Rozsáhlý Šebelův archiv také posloužil Mojmíru Trávníčkovi při psaní monografie o Janu Čepovi Pouť a vyhnanství (1996) a Michalu Bauerovi jako editorovi knihy Jan Čep ve vzpomínkách své rodiny (2007).

Ondřej Mucha a Jan Tomanek představují harmonium firmy Petrof.
V Prostějově byla otevřena první soukromá expozice harmonií Harmonium

Dílem Jana Čepa byl výrazně ovlivněn také olšanský prozaik a překladatel z polštiny Lubomír Nakládal ( 1926–1986). Jeho prvotina Ještě na růži rosa nese výrazné vlivy Čepovy poetiky.

Prostějovská rodačka a prozaička Herma Svozilová Johnová (1914–2009) poznala Jana Čepa v době 2. světové války. Vážila si ho jako vynikajícího prozaika a dobrého člověka.

Prostějovan, pozdější dramaturg a překladatel Sergej Machonin ( 1918–1995) byl ve třicátých letech uhranutý Čepovým dílem a doslova čekal na každou jeho novou knihu Připadaly mu jako zjevení krásy a tajemství Zvláště mu byly blízké evokací atmosféry vesnic a krajiny, v níž žil.

Vzpomínal, jak ho ohromila metafora o husím zakejhání, které projelo vesnicí jako nůž. Jana Čepa navštívil v roce 1969 v Paříži a napsal o tom také reportáž do tehdejších Literárních novin. Tehdejšími ideologickými vládci však nebyla kladně přijata.

Lovecký zámek je díky kůrové fasádě unikátní v Evropě.
URBEX: Lovecký zámek je díky fasádě z dubové kůry unikátní v celé Evropě

Olomoucký literární vědec František Všetička (1932) rovněž v této době navštívil Jana Čepa. Bylo to však smutné setkání, které nepřeklenula ani darovaná Durychova Boží duha.

Po umělecké stránce z Čepova díla nejvíce oceňuje novely Jakub Kratochvíl a Cikáni. Mladého Čepa portrétoval kostelecký rodák a akademický sochař Karel Otáhal (1901–1972). Čepovým přítelem byl zdětínský rodák, učitel a sběratel pověstí z Litovelska a Konicka Martin Strouhal ( 1907–1987).

Spolek žen Rouské letos již po patnácté připravil vánoční nadílku v dětských domovech.
Štědrý Ježíšek v dětských domovech v Lipníku, Plumlově a Konicích

Doklady o tom, že Čepovo dílo patří Hané, najdeme v publikaci literárního historika Bedřicha Slavíka Hanácké písemnictví (1940) a ve výboru hanácké literatury Krásná a milostivá (1941). Slavík ocenil především jeho lyrismus, citovost, převahu meditace a láskyplné zachycení venkovských postav.

Další zmínky o J. Čepovi najdeme v knize Lidové umění na Hané ( 1941) redigované J. R. Bečákem. Josef Koudelák zde ve stati nazvané Tvář Hané uvedl, že Čepovy prózy jsou „ hledáním vnitřní síly kraje, cestou k duši domova a k duši Hané“.

Hana Bartková

Čirůvka dvoubarvá.
Drahanská vrchovina je štědrá. Houby rostou i v zimě. Poznáte některé?
Kvádry ledů dorazily na beskydské Pustevny, letos se můžete těšit na téma dinosaurů.
OBRAZEM: Ledy na sochy dorazily na Pustevny. Sochaři už si brousí nože a pily