OPTIKOU PEDAGOŽKY

Vždy jsem říkala: "Tohle nikdy!", (…) ale ono to jde
Tato doba mě posunula prostě dál, ať už se to týká mé osoby, tak hlavně mé práce. Přemýšlím, co je důležité, kromě zdraví, právě teď. Sedím u počítače a nepřemýšlím jenom, co dělat a jestli to všechno dělat, ale hlavně, jak jinak to dělat.

Prý nemám zdůrazňovat věk, ale já musím, protože jsem začala být na sebe více pyšná. Mohla jsem někde krmit holuby (což se nemá, já vím), ale místo toho tady řeším, jak a co sdílet s kolegy, se žáky. Učím se pracovat ve „virtuální“ učebně, poslouchám webináře, používám Skype, komunikuji přes Facebook, i když jsem vždy říkala – „tohle NIKDY“.

A co je na tom zvláštní? Dost jsme se toho bála a nevěřila si, že to zvládnu, a ono to jde. A legrační na tom je, že mě to prostě baví – baví mě vymýšlet pro žáky práci „jinak“. A žáci musí vymýšlet a odepisovat a reagovat jinak, než ve škole a tento způsob je jim blízký. Mohou ukázat, jak to s tou technikou zvládají oni. A také jsem zjistila, jak jsou tolerantní, když něco hned nejde, a tolerují můj systém pokus x omyl. I v tom se ukáže jejich charakter.

Doba mi ale taky ukázala, jak je učitel stejně pořád důležitý. A to nejenom ve výuce, ale hlavně proto, že ho žádný počítač nenahradí. Sdílení přes něj nenahradí ten osobní kontakt s kolegy, se kterými se ráda vidím a hlavně nenahradí moje žáky. Zjistila jsem, jak mi chybí – chybí mi jejich kolikrát směšné výmluvy, jejich vtípky, prostě mi najednou chybí jako osobnosti, přestože na ně kolikrát nadávám. Takže on-line výuka je sice zvládnutelná a žáky (i mě) baví. Všechny nás určitě posunula dopředu, ale i přesto všechno se moc těším na všechny, které budu moci zase potkávat v té naší „skutečné“ škole.

OPTIKOU STUDENTŮ

"(…) za pár let na to budeme vesele vzpomínat, (…)"
Výuka online má jednu výhodu, kterou normální učení ve škole nemá - a to tu, že nemusíte trávit denně 7 - 9 hodin v lavice a máte tím pádem větší „pohodu“. Teda, jak se to vezme, úkolů máme dost, ale to i času na jejich vypracování. Kdybych řekla, že mě to naučilo si správně organizovat čas, tak bych lhala, to bohužel ne, ale snažím se, co to jde, a tak si alespoň dopředu píšu, co bych za ten den měla splnit a nenechávám věci na poslední chvíli, jak jsem na to zvyklá.

Naučila jsem se ale, že teď jsem zodpovědná sama za sebe. A jak dobře, samostatně a svědomitě úkoly vypracuji, je jen na mně. Když budu líná teď, po návratu zpět to bude ještě těžší. Všechno tohle „online učení“ je těžké, protože na to nejsme zvyklí, nikdo z nás na to nebyl připravený, ale myslím si, že to jde všem skvěle. Učitelé se snaží, co to jde, a tak doufám, že na to za pár let budeme vesele vzpomínat a smát se tomu, jak jsme to skvěle a bezproblémově všechno zvládli! 

"(…) klíčem k úspěchu samostudia je správné rozvržení času"
Domácí výuka se pro mě zprvu zdála nemožná, protože za normální situace jsem zvyklá pracovat především kolektivně. Ale po náročném prvním týdnu jsem si v domácím samostudiu vytvořila fungující systém. Moc mi pomohlo to, že někteří učitelé začali používat Google Classroom, díky čemuž teď mám alespoň přehled v termínech odevzdání. Zbytek si píšu do diáře, a tak si ve všem udržuji pořádek.

Co se týče komunikace, je těžší se na něčem domlouvat se spolužáky, ale věřím, že i na to společně časem přijdeme. Přijde mi, že klíčem k úspěchu samostudia je pečlivé zapisování úkolů a správné rozvržení času. Vše se dá zvládat. Přesto, že jsem právě v maturitním ročníku a aktuální situace spíše přinesla nervy kvůli MZK, věřím, že to nějak všichni zvládneme. 

"Chybí mi setkávání se každý den na chodbě se svými přáteli, (…)"
Jak jsem již zjistila, výuka on-line, kterou teď zažíváme, není pro mě nic úplně příjemného. Samozřejmě, že to má spoustu výhod, můžete si vše pohodlně vyhledat, aniž byste za celý den museli opustit svoji milovanou postel, jelikož si spoustu věcí musíte vyhledat sami od sebe, zjistíte spoustu nových a zajímavých informací. Také si myslím, že všichni musíme doma pomáhat svým rodičům nebo sourozencům a toho učení není zrovna málo, takže se naučíte organizovat si svůj čas.

Ale já bych upřímně (i když se divím), raději chodila do školy. Chybí mi setkávání se každý den na chodbě se svými přáteli a všechno ostatní, co k tomu patří. Doufám, že se situace brzy zlepší a všechno se vrátí do normálu. 

Autoři: Studenti a pedogogové Obchodní akademie v Prostějově