Její vernisáž se konala ve čtvrtek 10. února v městské galerii v zámku na Pernštýnském náměstí v Prostějově za účasti náměstkyně primátora Milady Sokolové a kurátora výstavy Miroslava Macíka, který seznámil přítomné s náplní výstavy a tvorbou malíře.

Vernisáž vyvolala velký zájem prostějovské veřejnosti a příznivců kultury. Je na ní možno zhlédnout přes osmdesát Kameníkových děl pocházejících z městské, muzejní a soukromých sbírek. Výstava potrvá do 24. března 2022 a je možno ji navštívit v úterý, středu a čtvrtek od 13 do 17 hodin.

Antonín Kameník a jeho dílo

Antonín Kameník stál tak trochu v pozadí prostějovských malířů, jimiž byli Oldřich Lasák, Hilar Václavek, Viktor Hohaus a Alois Doležel. Neprávem. Tento poctivý a pracovitý mistr malířské palety byl osobitým a všestranným výtvarníkem. Svými technikami, náměty i obsahem. Najdeme u něj nejen grafiku (například linoryty, lepty, suchou jehlu, dřevoryty), ale také akvarely, olejomalby, tempery, tuše či perokresby.

Noční krakovská atmosféra bez lidí, pouze s nasvětlenými ulicemi a budovami.
OBRAZEM: Na otočku do Krakova. Prozářený Rynek Glowny vám vezme dech

V jeho tvorbě jsou nejrůznější náměty – od krajiny, městských zákoutí, architektonických staveb po portréty, divadelní a folklorní motivy. Najdeme v ní také postavy hokynářek, trhovců, dělníků v kamenolomu či zemědělské práce.

Vytvářel exlibris, novoročenky, plakáty, návrhy praporů, diplomy, pamětní listy, sádrové a kamenné plakety, busty, sošky a pamětní desky. Ilustroval několik knih (například z edice Hlasy O. F. Bablera a knihy F. C. Župky). Portrétoval několik významným osobností. Patří mezi ně prostějovský starosta Ondřej Přikryl, básník Jiří Wolker a hudební skladatel Vladimír Ambros.

Poctivý a nadšený umělec, jemuž byla tvorba životní potřebou

Rodák z Krahulčí u Telče absolvoval v roce 1912 Akademii výtvarných umění v Praze u profesorů Vlaho Bukovace a Františka Ženíška. Vykonal také učitelské zkoušky. Krátce působil jako profesor na reálce v Telči a v Litovli.

V letech 1919–1941 učil výtvarnou výchovu na prostějovské reálce. Zde vychoval řadu nadaných žáků, pozdějších výtvarných umělců (Alois Fišárek, Karel Vaca, Bohuš Čížek, Květoslav Bubeník).

Retro pivní etikety.
RETRO: Krakonoš, Lahváč, Pivrnec. Sbírka pivních etiket skrývá unikáty

Měl rád Prostějov, ve kterém žil a tvořil. Rád také cestoval a hledal náměty pro svoji tvorbu. Jezdil po Drahanské vrchovině, Šumavě, Valašsku, Slovensku a Podkarpatské Rusi. Navštěvoval zahraniční galerie, Itálii, Francii, Německo, Španělsko.

V Prostějově byl významnou osobností výtvarného a kulturního života. Spoluzakládal spolek hanáckých výtvarníků Reysek. Byl při založení Klubu přátel umění.

Byl členem kuratoria Umělecké galerie města a členem Muzejního spolku. Jako člen pobočky Grafického klubu v Brně pořádal kurzy užitkové grafiky. Vedl a vzdělával členy výtvarných kroužků při závodních klubech.

Maud Beerová - foto z titulu knihy.
Co oheň nespálil. Prostějov, Terezín, Izrael a příběh Maud Beerové

Vážili si ho pedagog, spisovatel a publicista Waldemar Ethen, profesor reálky Jan Sedláček, znalec výtvarného umění a bibliofil Josef Glivický, dramaturg a překladatel Sergej Machonin, akademický malíř Dušan Janoušek a sběratel umění, kurátor a pořadatel výstav Josef Dolívka. Věnovali mu také nejeden článek či vzpomínku.

Malíř lesa

Toto označení mu patří plným právem. V jeho tvorbě totiž najdeme lesní zákoutí, aleje stromů, mýtiny…Nikdy neztratil kontakt s přírodou.

Ernst Feigl otiskl fejeton z výletů po procházkách na Šumavě, kde se setkal s malířem Antonínem Kameníkem a napsal o něm tato slova: „Tu seděl uprostřed jehličnatého lesa o samotě pohřížen zasněným zrakem v scenerii kmenů, hledě na tmavý chaos křoví, na jemný klid omšelých kamenů. Nevýslovně delikátně kouzlil na plotně tzv. suchou jehlou scenerie z tajů těchto lesů. Nebo už časně zrána vyrazil umělec s plátnem a paletou, kamkoli pohleděl, odhaloval jeho tvůrčí zrak motivy nejhlubšího účinu. Když svítilo a pražilo slunce, když planuly všechny barvy, jak jásal kolorit, jejž vrhal tento malíř na plátno nebo na papírovou složku!“

Milovník divadla

V jeho tvorbě najdeme také osobité komorní listy zachycující záběry z různých divadelních představení v našem divadle. Tyto scénické výjevy pravidelně kreslil z lóže blízko jeviště. Kolorované a tušové kresby a akvarely jsou jedinečné zachycením divadelního prostředí a hereckých projevů. V době války také dělal scénické výpravy pro ochotníky Divadla Hanácké obce.

Kameníkovo dílo jako osobitý dokument

S jeho dílem se mohla prostějovská veřejnost seznámit na několika samostatných výstavách v letech 1956, 1968, 1987 a 2000. Naposledy v roce 2018 v Galerii Club Mánes v Kostelecké ulici v Prostějově (byla zde vystavena také díla malíře Viléma Topinky).

Leden na Protivanovsku.
Protivanov v lednu: Zasněžené lesy, potoky, překrásná divoká zvěř, ptáci a houby

V Prostějově bydlel v Knihařské ulici č. 18. Reálka, kde učil, se nacházela v dnešní budově Střední školy na náměstí E. Husserla 1. Ateliér měl v podkroví domu č. 14 v Rejskově ulici.

Antonín Kameník zemřel 18. března 1959 v Prostějově a jeho ostatky jsou uloženy na městském hřbitově. Jeho dílo je osobitým dokumentem doby a součástí prostějovského výtvarného života.

Hana Bartková

Pro Tělo s příbehem
Tělo s příběhem: Jsem Veronika a žiji s rakovinou. Přesto díky, že můžu