Nakonec to není od Hranic zase tak daleko. Ze Zábřehu jsou to zhruba čtyři kilometry do Rovenska a vesnička s nevšedním názvem Svébohov je jen kousek za ním.
Předpověď o víkendu slibovala na Zábřežsku a Šumpersku odpoledne hezké slunečné počasí, tak proč nevyrazit. Ovšem, jak už to tak někdy bývá, ne vždy se předpověď vyplní.
Celou cestu z Hranic až do Svébohova nás doprovázela mlha, ale víra, že se to vybere, byla silnější. Obec před časem vybudovala zajímavou naučnou stezku vhodnou pro děti i dospělé.
Podle zdatnosti nebo věku dětí si lze vybrat mezi kratší, asi čtyřkilometrovou trasou a tou delší, po níž jsme vyrazili i my. Ta měří kilometrů zhruba sedm. Celá naučná stezka má celkem osm zastavení, z nichž čtyři jsou přímo v obci.
Poutníky a jejich děti provází po celé trase na všech informačních cedulích víla Kopretinka, která také pro soutěživé děti připravuje na jednotlivých zastaveních vždy jednu otázku.
Odpovědi na ni si děti nebo jejich rodiče zaznamenávají do pracovního listu, který si mohou předem stáhnout na webových stránkách obce Svébohov.
Všechny odpovědi s kontaktními údaji pak lze vložit do schránky na obecním úřadě a po slosování vyhrát nějakou cenu. Jistě hezký a následováníhodný počin.
Ale i pro dospěláky je naučná stezka přitažlivá. Minimálně krásnou krajinou, zajímavými místy jednotlivých zastavení a třeba taková nadhledna Háječek nebo vrchol Homole poskytují jistě nádherné pohledy do kraje.
My však měli smůlu a po celou trasu nás provázela mlha jako u rybníčka Brčálník. Nahoru na nadhlednu jsme proto ani nevystoupali a nezbývá, než se do těchto končin vrátit za slunečného počasí.
Ale co, i tak to byla hezká procházka zajímavou podzimní krajinou vymalovanou celou škálou tlumených i zářivých barev. Každé roční období má něco do sebe, podzim mám však rád právě pro jeho barevnost a proměnlivost. Nakonec ani nevadí, že jsou ty barvy zahaleny mlhou.
V galerii je ke zhlédnutí několik desítek fotografií, které snad moje slova potvrdí.
A víte, kde se vzalo ono nevšední pojmenování naučné stezky? Jistě si i mnozí z vás z dětství pamatují hru s bílými okvětními lístky kopretin „Má mě ráda, nemá mě ráda“ nebo stejnou, jen s jinou říkačkou „Nebe, peklo, země, ráj.“ A právě tady se svébohovští inspirovali a navíc vílu Kopretinku oblékli do barev obce, do bílé, zlaté a zelené.
Ta zlatá – žlutá celému kraji teď na podzim skutečně nádherně kraluje.
Karel Machyl
