Dnešní příspěvek bude trochu netradiční. Nebude popisovat krajinu, zajímavou památku nebo přírodní zvláštnost, ale pokusí se přiblížit jeden zajímavý interiér.

Restaurace a penzion Na palubě je multifunkční centrum, kde se dá nejen dobře najíst, ale i ubytovat a v příjemném prostředí strávit i volný čas.

K dispozici je bowlingová dráha, kulečník, finská sauna, pro děti zajímavý dětský koutek. Najít tu můžeme romantická zákoutí, mořská akvária, terasu s grilem, v sezóně předzahrádku s vodopádem. Všechno je budováno ve stylu francouzské Provence.

A jako na každém správném námořním korábu, dohlíží i tady na vše papoušek. Nesedí sice svému pánovi na rameni, ale i v kleci budí pozornost návštěvníků barevným peřím a především impozantním zobákem.

A jak se to tedy přihodilo? To tak vezete babičku v rámci dušičkových svátků do místa, kde prožila svoje dětství a mládí a pak, když si potřebuje splknout po dlouhé době se svými spolužačkami, chuť na něco dobrého vás dovede do takového krásného místa, které byste v Mikulovicích snad ani nečekali.

Mikulovice ale nejsou žádnou malou vesničkou. Jde o obec se zhruba 2500 obyvatel ležící na česko-polské hranici asi 10 kilometrů od Jeseníku.

Maminka se tady sice nenarodila, jako malá přišla s rodiči a sourozenci po válce z Želechovic u Zlína, ale prožila tady dvacet let svého života a ráda se sem vrací nejen kvůli rodičům pochovaným na místním hřbitově, ale i kvůli vzpomínkám, spolužákům, kvůli drsnému, ale přesto krásnému kraji.

A tak jsme první listopadovou sobotu vyrazili směr Jeseníky. Počasí zpočátku moc nepřálo, ale nepršelo a nakonec se na chvíli objevilo i sluníčko.

Po návštěvě hřbitova jsme babičku zavezli za spolužačkou Jiřkou, kde už čekala i další společná kamarádka Lída. Vše už bylo domluvené a bylo jasné, že nějakou hodinku to prohlížení starých fotek a vzpomínání zabere. S babičkou si zavoláme.

S Katkou jsme vyrazili prohlédnout si trochu obec, kam jsem jako kluk také občas jezdil. Spíše náhodou nás brzy naše kroky dovedly až k novotou zářícímu objektu.

Nápis Na palubě lákal, chuť na něco dobrého už jsme také měli, tak proč nevstoupit. Výstup na horní palubu, po schodech do patra, už naznačoval, že nás čeká něco neobyčejného.

Mohl bych teď popisovat jednotlivé části restaurace i přilehlé prostory, ale nechám to raději na fotografiích. Ty ale neumí zprostředkovat vůně a chuť, tak jen prozradím, že kachní stehno s červeným zelím a také dýňové rizoto byly excelentní.

Obsluha na jedničku s hvězdičkou, paní nás dovedla i do vinotéky a upozornila na všechna možná zákoutí restaurace. Ta je koncipována jako paluba námořního korábu a veškeré vybavení a výzdoba jsou tomu uzpůsobeny.

Večerní návrat přes Červenohorské sedlo se zapadajícím sluníčkem byl už jen příjemnou tečkou za hezkým víkendovým dnem.

Až vás někdy vaše kroky dovedou i do těchto končin, neváhejte služeb restaurace a penzionu Na palubě využít. Budete spokojeni.

Karel Machyl