V místech, kde se vesnice nacházela, najdeme dnes druhově pestré louky s ojedinělými keři divokých růží a bezů. I staré ovocné stromy tady lze najít. Některé, byť křivé, s větrem olámanými větvemi, stále kvetou a plodí.
První písemné zmínky o Milovanech pochází již z konce 14. století, kdy náležely k potštátskému panství. Milovany obývalo ještě před válkou zhruba 450 obyvatel, z toho Čechů v roce 1930 jen pět.

V obci se nacházel farní kostel sv. Kateřiny, škola, která sloužila i dětem ze sousedních Zigartic, dvě hospody, četnická stanice, ale i dvě záložny nebo divadelní spolek.
Podobně, jako většina obcí zdejšího kraje, ležely Milovany v nadmořské výšce více než 500 metrů a obdělávání kamenité půdy bylo složité a úroda nepříliš veliká. Z plodin se zde pěstoval například len, kterému zdejší podmínky naopak velmi svědčily.

Milovany ležely na státní silnici spojující Potštát s Libavou, po níž jezdila za první republiky i pravidelná autobusová doprava. Dnes je silnice charakteru spíše polní nebo lesní cesty, jen místy je zpevněná asfaltem.
A právě po této silnici se společně prostřednictvím fotografií z Potštátu vydáme. Ulice vedoucí od potštátské školy kolem nových domů se dnes příznačně jmenuje Milovanská a povede naše kroky přes krásné travnaté náhorní roviny s dalekými výhledy do kraje.

Vine se i přes lesy, z nichž je však většina po kůrovcové kalamitě postupně znovu obnovována. Od Potštátu jsou Milovany vzdáleny necelých 5 kilometrů. Pomalou chůzí prokládanou focením se člověk ale příliš nezadýchá. Miluji tu náhorní zvlněnou krajinu, je kouzelná v kterémkoliv ročním období.
Zvláště podzim, kdy příroda rozvine celou svou barevnou paletu, je tady krásný.

Dnes je oblast kolem Milovan zahrnuta do území vojenského újezdu, cvičí tady vojáci naší i jiných armád a zvláště v době střeleb zde není určitě bezpečno.
V lesích, na loukách i polích v celém vojenském újezdu hospodaří státní podnik VLS.
Avšak i ty první dva kilometry v přístupné části, které turisty vedou od Potštátu nahoru po milovanské silnici, kolem kovaného křížku na kamenném podstavci až k turistickému přístřešku před cedulí zakazující vstup do vojenského prostoru, jsou pohlazením po duši. Ti, co dokáží vnímat přírodní scenérie, to snad ocení.

V galerii jsou ke zhlédnutí fotografie z letošního června, stejně tak, jako ty z loňského podzimu.
Zachycují tento kraj, zvlněné náhorní pláně i jeho detaily, ukazují přírodu v její druhové rozmanitosti.
Přibližují krajinu nad Potštátem i tu v oblasti Milovan. Je krásná. Přesvědčte se.
Karel Machyl


