Kliknutím zvětšíteV tomto díle nebudu se čtenáři nikam daleko cestovat, s většinou fotografií i povídáním zůstanu tentokrát doma v Hranicích a pokusím se přiblížit dvě zajímavé skupiny rostlin, které najdeme na americkém kontinentu a které si svou krásou a výjimečností získaly srdce mnoha pěstitelů a sběratelů nejen v našich končinách.
Kaktusy a tilandsie.
Snad záliba v cestopisech, snad romány Karla Maye, knihy Alberta Vojtěcha Friče, čtení o nehostinných a přesto tak nádherných pouštích, prériích a horách mě už v mládí s bratrem přivedly k pěstování kaktusů.
Nejprve to bylo pár truhlíků na okně, později už bylo potřeba zbudovat malý skleník.
Přesto, že sbírka je ve srovnání s jinými zkušenými pěstiteli pouze malinká, přinášejí i několik desetiletí staré rostliny každoročně radost nejen svými nádhernými květy, ale i zvláštními, drsným podmínkám výborně přizpůsobenými těly, tak často pokrytými krásnými barevnými ostny.
Kaktusy
Kaktusy jsou velmi pestrou skupinou rostlin a přesto, že jejich prapůvodní domovinou je Amerika, můžeme je spatřit ve sklenících botanických zahrad i soukromých pěstitelů prakticky po celém světě.
A nejen ve sklenících. I mimo americký kontinent, v místech s příhodným klimatem, rostou dnes pod širým nebem a setkáváme se s nimi třeba v letních dovolenkových destinacích.
V jejich původní vlasti je najdeme převážně v pouštních a polopouštních oblastech, od hladiny oceánu až do vysokých nadmořských výšek Kordiller a jihoamerických And.
Je obdivuhodné, jak se dokáží přizpůsobit nehostinným podmínkám, přečkat měsíce bez kapky vody, odolat spalujícímu slunci i mrazivým nocím ve velehorách. A v takto drsných podmínkách přežívají, rostou, září nádhernými květy a vytvářejí semena.
Existují rody, které jsou za určitých okolností schopny přečkat i naši zimu venku, třeba na skalkách. Potřebují hlavně dobře propustnou půdu zajišťující „nohy v suchu.“ Rostliny letos vysazené v zahradním „kaktusáriu“ mi to snad na jaře potvrdí.
Tilandsie
Druhou, možná ještě zajímavější skupinou rostlin jsou tilandsie. Rostliny větru, jak jsou některé z nich nazývány, mají svůj areál výskytu podobně obrovský, jako kaktusy a jejich domovinou je opět Amerika.
Najdeme je od jižních států USA až po jih Argentiny a Chile. Díky jejich obrovské přizpůsobivosti a adaptabilitě dokáží růst od tropických pralesů, přes pahorkatiny a náhorní plošiny až do nadmořských výšek více než 4000 metrů.
To, co činí tilandsie tak zajímavými nejsou ani tak květy, spíš skutečnost, že většina rodů sice vytváří kořínky, ale pouze k uchycení se na kámen, větev, kmen stromu nebo zeď či betonový sloup.
Veškeré živiny a vláhu přijímají totiž povrchem těla, často pokrytým drobnými stříbřitými šupinami.
I mezi tilandsiemi však najdeme takové, které rostou terestricky v půdě a živiny přijímají kořeny. Hlavně rody, které vytvářejí větší rostliny, jsou často i krásně zelené a vyžadují podobné podmínky, jako orchideje nebo bromélie.
S těmi jsou mimochodem příbuzné a patří do stejné čeledi.
První zástupci tilandsií se do Evropy dostávali začátkem 20. století do soukromých sbírek. Dnes existují celé farmy, které produkují zajímavé hybridy v obrovském množství a distribuují je do celého světa.
Tilandsie můžeme často spatřit v zajímavých aranžmá, kdy rostliny jsou pouze nalepeny na kus kamene nebo kůry a i při minimální péči vydrží v bytových podmínkách celé měsíce.
Není mým cílem popisovat podmínky pro pěstování těchto rostlin, zájemci si je jistě vyhledají.
Spíš jsem se snažil zachytit krásu těchto rostlin a ukázat čtenářům, že někdy stačí třeba jen květináč s kaktusem na okenním parapetu, zajímavá větev s tilandsiemi zavěšená před oknem nebo skleněná koule s masožravkami, abychom dokázali probudit fantazii a v duchu se přenést do dálek vonících exotikou a dobrodružstvím.
Karel Machyl
23
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
