Žij každý den tak, jako by byl tvůj poslední

Tento citát jsem už několikrát slyšel. Avšak jde žít každý den jako poslední? To asi velmi těžko. Většina z nás chodí každý den do práce, do školy a má spoustu jiných povinností. Vypadal by náš poslední den takhle? To asi úplně ne, pochybuji, že by někdo svůj poslední den života chtěl strávit v práci nebo ve škole.

Ale jak prožít den, tak, aby vypadal jako ten poslední? To si asi nedokážeme úplně představit. Pro mnohé by tento den vypadal jako dovolená někde u moře, party na vlastní jachtě, let vrtulníkem…

Každý máme jiné priority. Jak by dopadl ten, kdo by se opravdu řídil tímto citátem? Bez peněz? Bez rodiny? Bez povinností? Pokud to budeme brát úplně do extrému, tak takový člověk si nebude opravdu zakládat na vztazích, penězích, zázemí. Proč by to přeci dělal, když má zítra „umřít“? Na co mu budou peníze, když už tu zítra nebude!? To je samozřejmě bráno trochu s nadhledem a z extrémního pohledu. Každý člověk by si měl uvědomit, že opravdu dnešní den může být ten poslední.

Přeci jenom život je vzácný a opravdu se může stát spousta věcí, co nám ho vezme nebo hodně omezí. Řekli jsme si někdy ráno, že je super den jen proto, že jsme se vzbudili? Nemusíme žít tento způsob života, ale mohli bychom si uvědomit, že věci, které jsou pro nás samozřejmost nemusí být samozřejmostí. I když máme povinnosti, měli bychom za den zažít něco, na co můžeme být hrdí a večer usínat s pocitem, že den, co je za námi byl super, a mít nějaké hezčí vzpomínky, než jen povinnosti.

Z citátu plyne, že bychom si měli více vážit věcí a lidí kolem nás, protože nikdy nevíme, kdy je to na posled. Nemusíme prožívat extrémní život, rozhazovat peníze, nepřemýšlet do budoucna. Stačí si vážit věcí, které máme a radovat se ze života, a klidně si dopřát i třeba jen maličkosti, ale být spokojeni a večer usínat s tím, že „dnešní den byl super!“

David Hlobil, student Obchodní akademie Prostějov