„Prostě to udělej, stejně jednou umřeš!“

Tento citát jsem si vybrala, protože se týká nás všech. Všichni občas potřebujeme popostrčit a namotivovat k věcem, které chceme udělat, ale bráníme se jim.

Každý máme něco, co nikdy neuděláme, protože se bojíme, jak by na to zareagovalo okolí. Ať už je to nějaká hloupost jako je obarvení hlavy nebo strach říct svůj názor na určité téma, protože se bojíme, že nás ostatní lidi za náš názor odsoudí.

Já osobně jsem byla člověk, který potřeboval ke všemu popostrčit, protože jsem měla strach. Prostě jsem se bála, jak na to budou reagovat ostatní lidi. Poslední dobou se na tom snažím pracovat, obklopuji se lidmi, kteří mi dodávají jen pozitivní energii a respektují to, co si myslím, i když to cítí jinak.

Podle mě je smrt největší motivace, ale zároveň i největší demotivace. Na jednu stranu si člověk chce před tím, než umře něco dokázat a chce svůj život žít naplno, a na druhou stranu stejně umře, takže, proč by se o něco snažil.

Já beru smrt především jako motivaci. Před rokem bych se ke spoustě věcem opravdu nutila a přemýšlela nad tím, jestli je to tak dobře nebo špatně. Ale teď? Teď když něco cítím jako dobrý nápad, tak to prostě udělám. Vždyť žijeme jenom jednou a stejně na všechno se za chvíli stejně zapomene.

Proto bych chtěla apelovat na všechny, co se bojí ukázat, kdo doopravdy jsou, aby se nebáli. Přestaňte myslet na to, co řeknou ostatní, na to co děláte nebo kým jste. 

Veronika Kadlecová, studentka Obchodní akademie Prostějov