Tři koncerty s českou hudbou se plánují pro Carnegie Hall v New Yorku, další v Tokiu, následovat bude i turné po několika evropských zemích. Skladby českých autorů budou jistě nabízet i další orchestry a interpreti.

Česká hudba není jen Smetana, Dvořák, Janáček a Martinů

Za čtyřmi vynikajícími, výše uvedenými „mušketýry“ naší hudby stojí však další, jejichž jména nejsou tak slavná, ale kteří svými (a)kordy znali též dobře vládnout. Rok české hudby by měl proto být příležitostí k uvádění i dalších děl a k znovuobjevování mnohdy i neprávem opomíjených skladatelů.

Vladimír Ambros.Vladimír Ambros.Zdroj: Václav Ševčík, se svolenímJedním z nich je např. prostějovský rodák Vladimír Ambros (1890-1956), autor poměrně rozsáhlého orchestrálního, komorního, písňového a klavírního díla, které za jeho života hrávala Moravská filharmonie, často zazněla v brněnském rozhlase, autor sám provedl své skladby i v anglickém rozhlase BBC a v roce 1945 a 1946 hrála jednu z jeho symfonických skladeb v Praze též Česká filharmonie pod řízením Rafaela Kubelíka.

Jeho otec Ezechiel Ambros (1861-1915), rovněž hudební skladatel, založil v Prostějově hudební školu a vedl pěvecký sbor.

Po svém desetiletém pobytu na studiích ve Frankfurtu nad Mohanem a ve Velké Británii, kam následoval svou anglickou manželku Mabel a kde prožil léta I. světové války, se Vladimír vrátil domů, aby pokračoval v otcových stopách.

U továrny Bauerových, Hanačka 3.
Den architektury v Prostějově seznámil se skvosty města

Záhy stanul v čele hudební školy, Orchestrálního sdružení i pěveckých sborů Vlastimila a Orlice. Znovu oživil a po dlouhou dobu udržoval vysokou úroveň hudebního života v Prostějově pořádáním koncertů, na nichž často sám hrál, a které dirigoval.

Když zemřel začátkem roku 1924 prostějovský rodák, básník Jiří Wolker (1900-1924), složil Ambros na památku svého přítele krátkou klavírní skladbu Pozdrav z hor. O několik týdnů později pak vytvořil ještě melodram s doprovodem klavíru na jednu z nejznámějších Wolkerových básní, Baladu o nenarozeném dítěti.

ZŠ a MŠ Určice v celostátní soutěži Svět očima dětí.
Vítězství v celostátní soutěži Svět očima dětí si z Prahy dovezla ZŠ a MŠ Určice

Ukradené štěstí.Ukradené štěstí.Zdroj: ReprofotoPo dalších dvou letech se k této básni ještě vrátil a vložil její verše do stejnojmenné symfonické básně pro orchestr a ženský sólový zpěv. Brzy si připomeneme 100 let od Wolkerova úmrtí. Mohla by k tomu výročí zaznít opět i některá ze zmíněných Ambrosových skladeb?

V roce 1924 se Ambros stal členem Klubu moravských skladatelů a složil svou první operu Ukradené štěstí, která byla uvedena v Městském divadle v Brně 19.1.1925. V tomto hudebně dramatickém díle zvolil melodicko-deklamační přístup po způsobu komponování Leoše Janáčka, u něhož studoval v letech 1907-1910 na varhanické škole.

Prvotním popudem byla údajně brněnská premiéra Janáčkovy opery Káťa Kabanová, které se Ambros v roce 1921 zúčastnil. Vzájemná spřízněnost obou děl je patrná již v námětu, který vycházel dramatu ukrajinského spisovatele Ivana Franka (1856-1916).

Veronika Bromová.
Třetí ročník Festivalu současného umění Prostějov se blíží

A přesto, že v citově vypjatých scénách uplatnil Ambros melodie veristického ražení, byl zřejmě prvním z Janáčkových žáků, který do své opery vložil i řadu nápěvků lidových písní a opakovaných útržků textů podle vzoru svého učitele. Ten přijal jeho výkon se značnými sympatiemi.

Klavírní výtah díla vyšel v krásné úpravě nákladem prostějovského knihkupce J.F.Bučka již v roce 1924, text libreta v něm do němčiny přeložil Kafkův přítel Max Brod.

Následně Ambros složil ještě dvě opery, které upadly v zapomenutí, neznámá je dnes už také jeho symfonická tvorba, u níž bylo občas poukazováno na motivickou nedůslednost, těkavost nálad a odskoky od hlavního myšlenkového proudu.

Opravdovost jeho uměleckého úsilí a jeho niternou citovost však nikdo nezpochybnil stejně jak jeho velkou pracovitost , bohatou invenční nápaditost a všestrannou kompoziční dovednost, s níž dokázal zvládat nejrůznější hudební žánry. Tím, že zůstal žít mimo velká hudební centra ve svém rodném městě, kde musel o své uznání neustále bojovat, přispělo k tomu, že jeho dílo na velkých pódiích nezdomácnělo. Mnohé jeho kompozice se dochovaly také jen v rukopise.

Spolek za staré Vrahovice slavil.
Spolek za staré Vrahovice oslavil dvacet let své činnosti

Jeho manželství zůstalo bezdětné a prostějovská hudební škola, která dnes nese jeho jméno, se o jeho hudební odkaz nestará. Nedlouho před smrtí, na jaře 1956, potěšila Ambrose zpráva, že v Kyjevě připravují k oslavám Ivana Franka uvedení jeho opery Ukradené štěstí. Její premiéry se ale už nedožil.

V české operní literatuře je ukrajinský námět vzácnou výjimkou. V současné době, kdy se u nás nachází velké množství příslušníků tohoto národa, který podporujeme v jeho boji za nezávislost, by naše ukrajinské přátele jistě potěšilo uvedení tohoto díla na některé z našich operních scén, což by současně připomenulo i nám osobnost a tvorbu jeho autora.