Věnováno všem těm, kteří během okupace 1968 obětovali své životy za naši svobodu, která byla na mnoho let ukradena našemu národu. 

SRPEN

Byl letní večer srpnový, tak jako každý jiný,
lid z polí vracel se po práci, jako vždy veselý a klidný.
Však náhle v nočních hodinách ozval se rozhlas temně
a zprávu nám podal tak smutnou,
pro všechen lid naší krásné země. 

Vojska k nám ze všech stran vstoupila, 
byla to krutá zpráva.
Žádný z nás tomu nevěřil, 
avšak byla to pravda. 
Proč jsi jen k nám vůbec přišel,
jednadvacátý srpne?

Prý k nám přišla vojska dělat pořádek a říkáme jim bratři,
oni však střílí do matek, do dětí malých i do mužů.
Měli být bratry našimi, když přinesli nám dříve svobodu,
teď však jde s nimi jen hoře.

Dříve si jich každý vážil, dnes donesli zármutek,
smutek a pláč matek nad syny, staly se jejich zločiny.
Kdo za to může? Ptám se já…

Však i to temno přebudem a svitne nám nové jitro,
bude to pro nás doba let zlých a temných,
přijdou těžké časy, ale národ odolá.

Trvalo to mnoho let a stálo mnoho životů,
než přišla svoboda.
Važme si jí proto dokud jí tu máme. 
Kdybychom jí jednou ztratili, 
vším my pak pohrdáme.

Břetislav Jurníček st.