SOUDRUH UČITEL

Učil jsem se ruský jazyk, slíbili mi rubly,
snažil jsem se velice, gadal jsem jak slepice.
Učitel vám zuřil, rudou hvězdu nosil,
nechal on mě propadnout,
dostal jsem já výchovnou.
Povolal mé rodiče,
do školní lavice.

Že se nikam nedostanu, tátu poslal on před stranu,
svazákům to vysvětlit, 
až po školní hodině by rozhodli společně,
o mé vině netečné.
Dostal jsem já velkou důtku a pokárání,
že rozvracím třídu je k zbláznění.

Soudruh učitel se mračí, Rusy on má moc rád.
Bratři přece od východu,
nastolili nový řád na školách.
Když jsem dostal vysvědčení, měl jsem také jedničky.
Z ruštiny však pětka byla,
a já slyšel přece krásné ruské častušky.

Z občanky mě také jedna pětka přibyla,
protože já nemám v lásce rudou hvězdu a kladiva.
Tak jsem musel školu opustit,
stal se ze mne nádeník.
Velký soudruh učitel,
vyrostl vám velice, ředitelem školy stal se,
Přišla revoluce…

Tak se rychle přece obrátil, 
převlékl si nový kabát, hvězdu rudou on ztratil.
Stále tajně leští hvězdu na lepší časy,
vždyť byl velký komunista s bratry ruskými.
Sedí dál si on ve škole,
je mu veselo, 
jako by se přece nic nestalo…

Autor básně: Břetislav Jurníček st.