Léta prostějovská

Věra Běhalová se narodila 31. 7. 1922 v Prostějově v rodině městského úředníka Bedřicha Běhala. Byla jedináček. V rodině měla velmi dobré hmotné zázemí. Narodila se se zdravotním postižením – luxací (vykloubené nohy). Toto onemocnění ji nasměrovalo k četbě, literatuře a studiu.

V Prostějově studovala dívčí reálné gymnázium, na kterém v roce 1941 odmaturovala. Výrazně ji zde ovlivnil profesor matematiky a fyziky, akademický malíř Jaroslav Pacák.

Jeho vypravování o starých památkách a výtvarných umělcích ji doslova fascinovalo. Toužila studovat dějiny umění. Tento svůj sen však nemohla v letech války realizovat.

Žila tehdy u příbuzných v Praze. Pracovala jako úřednice u stavební firmy. Navštěvovala výstavy a nadále se o umění zajímala.

Studium kunsthistorie a vliv Růženy Vackové

V červnu 1945 se zapsala na studia výtvarného umění a hudební teorie na FF UK v Praze. Zde ji významně ovlivnili historikové umění Antonín Matějček, Jaromír Pečírka, Jan Květ a Václav Mencl.

Největší morální autoritu pro ni představovala historička umění a klasická archeoložka profesorka Růžena Vacková. Vacková navazovala kontakty s kněžími Josefem Zvěřinou a Otou Mádrem a vytvářela kroužky katolické mládeže inspirované srbským jezuitou Kolakovičem.

Diskutovalo se v nich o otázkách náboženských a politických. Členkou tohoto kroužku byla také Věra Běhalová. Po studentských prověrkách v lednu roku 1949 byla ze studií vyloučena z důvodů svého katolického smýšlení a údajných buržoazních názorů.

Soudní proces a vězení

Věra Běhalová potom pracovala jako telefonistka na francouzském velvyslanectví v Praze a jako vychovatelka dětí velvyslance. Růžena Vacková s ní navázala intenzivní kontakty. Využila ji k předávání tajných informací a korespondence diplomatickou cestou do Svobodné Evropy a Rádia Vatikán.

Dne 13. 2. 1952 byla zajištěna Státní bezpečností a vzata do vazby. V politickém procesu Bárta a spol. konaném ve dnech 28. až 31. října 1952 byla odsouzena za vyzvědačství a špionáž na sedm let odnětí svobody.

Trest si odpykala ve věznicích v Hostinném nad Labem, Mladé Boleslavi, Liberci, Želiezovcích u Nitry a v Pardubicích. Domů se vrátila s podlomeným zdravím 14. 2. 1959.

Léta šedesátá a vídeňská emigrace

Po propuštění z vězení žila tři měsíce v Prostějově. Zdejší poměry se jí však nelíbily. Vrátila se znovu do Prahy. Pracovala jako výtahářka v obchodním domě Ara na Národní třídě, jako pracovnice deratizace a pomocná úřednice v Drutěvě. Od poloviny šedesátých let se však mohla věnovat výtvarnému umění.

Pracovala v galerii v Chebu a v Krajském středisku památkové péče a ochrany přírody v Plzni. Zde se zabývala výzkumem interiérů domů navržených architektem Adolfem Loosem. Studovala mobiliář doby secese. V roce 1968 obdržela studijní stipendium do Vídně.

Do tehdejšího Československa se už nevrátila. Ve Vídni dokončila studia dějin umění. V roce 1974 studia ukončila doktorátem filozofie.

Její garsonka na vídeňské Hadikgasse se stala místem setkávání s architekty, historiky, umění a českými emigranty. Radila jim a pomáhala. Často je vozila svým legendárním citroënem Dyane po rakouských památkách. Byla předsedkyní rakouské odbočky exilové Československé společnosti pro vědu a umění.

Věra Běhalová - respektovaná a uznávaná osobnost v oblasti kunsthistorie

Do své vlasti se nevrátila ani po roce 1989. Přijížděla jen na krátkodobé návštěvy, za přáteli do Prahy či rodinou a známými do Prostějova. Bydlela u fotografa Pavla Štechy v Černošicích a ráda jezdila do Velkých Losin.

V polovině devadesátých let 20. století spolupracovala na Plečnikově výstavě konané na Pražském hradě. Přispěla také do monografie Josip Plečnik, architekt Pražského hradu.

V prosinci 1990 byla plně rehabilitovaná. Věra Běhalová zemřela 6. 1. 2010 ve Vídni. Urna s jejími ostatky je uložena v rodinném hrobě na Městském hřbitově v Prostějově.

Noblesní, věčně usměvavá dáma, křehká, drobná, ale morálně silná žena, tajemná, uzavřená, pohostinná, trochu bohém, vstřícná. Taková byla doktorka Běhalová.

Tak na ni vzpomínají její rodinní příslušníci, přítelkyně -spoluvězeňkyně Alexandra Součková a Jitka Malíková a historik architektury Zdeněk Lukeš.

Její dílo oceňují také významné světové osobnosti – profesor architektury z Tokijské univerzity Yoshio Sakurai, profesorka Leslie van Duzer z Kanady či peruánský architekt působící ve Vídni Max Moya.

Její odkaz a dílo je právem připomínáno v roce stého výročí narození. Dne 10. 1. 2022 jí byla udělena Historická pečeť města Plzně in memoriam za významné probádání domů navržených architektem Adolfem Loosem a za jejich záchranu před zničením.

Město Prostějov jí udělilo Cenu města Prostějova in memoriam. Její život a dílo připomněla v měsíci červnu také výstava „Věra Běhalová 100“ v mázhausu plzeňské radnice uspořádaná Plzeňským literárním festivalem. Dominoval jí Velorex, kterým tehdy jezdila po Plzni a na který jako invalidní občanka měla nárok.

Hana Bartková