Zemřel Miroslav Zikmund. Legendárnímu českému cestovateli bylo 102 let

Miroslav Zikmund se narodil 14. února 1919 v Plzni. Život definoval jako přesný součet náhod - a ty k němu byly podle všeho více než štědré. Svou první cestu do zahraničí podnikl Zikmund již v šestnácti letech, kdy jel se svým bratrem na Podkarpatskou Rus. 

Cestovatelská legenda je ovšem spjatá zejména s jeho celoživotním souputníkem Jiřím Hanzelkou, s nímž se setkal během studií na Vysoké obchodní škole v Praze. Ačkoli první plány na cestu kolem světa začali spřádat již v roce 1938, došlo k ní až po druhé světové válce. A to v letech 1947 až 1950, kdy vozem Tatra 87 podnikli výpravu po Africe a Latinské Americe. 

Pestrý život Miroslava Zikmunda: nocoval na špičce pyramidy, poznal šamany

Jejich první putování skončilo na podzim roku 1950 v Mexiku, a to kvůli dvěma událostem: Hanzelka si zlomil levou ruku a ani Zikmund nemohl v cestě pokračovat, protože jako československý občan nemohl vstoupit na půdu Spojených států.

Tisíce kilometrů záběrů 

Z první cesty, na níž překonali 111 tisíc kilometrů a projeli 44 zemí, oba cestovatelé přesto přivezli kolem deseti tisíc fotografiíí a jedenáct kilometrů filmu. Zážitků měli bezpočet: v Egyptě přenocovali na vrcholu Cheopsovy pyramidy, v Tanganice vystoupali na Kilimandžáro, v konžském pralese se setkali s Pygmeji, v Ekvádoru zase s lovci lebek. A v brazilském Riu de Janeiro se Zikmund málem utopil, když se koupal v moři. "Nelituji žádného dne, kdy jsme byli na cestách," říkal přesto. 

Na druhou cestu se vydali ve dvou upravených nákladních vozech Tatra 805. Mezi lety 1959 až 1964 projeli Asii a Oceánii, vynechali však Čínu, a to kvůli její roztržce se sovětským blokem. 

Nebylo to naposledy, co soudobá politická situace výrazně ovlivnila jejich plány. V roce 1968 totiž oba cestovatelé veřejně vystoupili proti okupaci Československa. Následně jim proto bylo znemožněno publikovat a účastnit se veřejného života. Znovu vyjet za hranice mohli až po pádu komunistického režimu, tedy o dlouhých 21 let později.

Vila cestovatele Zikmunda je skvost. Najít v ní lze celý svět

V té době však již Hanzelka nemohl ze zdravotních důvodů cestovat. Zikmund proto sám navštívil Austrálii a Nový Zéland, Japonsko, Srí Lanku či Sibiř. "Když jsem se do Austrálie chystal, jel jsem za ním," vzpomínal později Zikmund. Hanzelka ale prý odpověděl, že už to nezvládne. "Pracuj, filmuj, zpovídej a piš za oba," vybídl údajně svého celoživotního kamaráda. 

Knihy o putování Hanzelky se Zikmundem vyšly ve 143 vydáních v celkovém nákladu 6,5 milionu výtisku, a to v jedenácti jazycích. Mezi nejznámější patří trojdílná Afrika snů a skutečností (1952), S československou vlajkou na Kilimandžáro (1954), Přemožení pouště (1954), Afrika kolem Tatry (1956), Tam za řekou je Argentina (1956) či Za lovci lebek (1958). 

Oba cestovatelé rovněž uspořádali více než dva tisíce besed a natočili čtyři celovečerní filmy i přes 150 krátkých filmů. 

Vědět, co ostatní nevědí 

"Asi by bylo pěkné, kdybych řekl, že v tom vězela už odmalička moje touha cestovat. Vůbec ne. V přání dojet co nejdál byla spíš zvídavost a snaha vidět víc, vědět to, co ostatní nevědí. Touha vědět, jak se věci doopravdy mají – mne provází celý život," nechal se Zikmund slyšet v knize Století Miroslava Zikmunda.

Cenili jsme si každou minutu s ním, smutní Zikmundův přítel ze Znojemska

Zikmund s Hanzelkou se dočkali i řady ocenění: v roce 1993 obdrželi Cenu Egona Erwina Kische a v roce 1999 jim tehdejší český prezident Václav Havel udělil medaili Za zásluhy. Zikmund byl rovněž v roce 2014 vyznamemán Řádem Tomáše Gariggua Masaryka, která mu udělil prezident Miloš Zeman. 

Jiří Hanzelka zemřel 15. února 2003 ve věku 82 let. Zikmund později v jednom ze svých deníků, které si začal psát už jako malý chlapec, přiznal, že jej úmrtí dlouholetého souputníka bolelo víc než smrt vlastního bratra.