Během vyšetřování i soudního líčení se ovšem ukazovalo zřetelně, že kdyby znásilněná dívka použila během osudné noci aspoň kapku rozumu, nic takového by se stát nemuselo. Leč rozum se nedostavil a tak přišlo ke slovu násilí.

Trojice mladíků z Rumunska se bavila toho večera v jediné větší diskotéce ve městě. Chlapci, kteří u nás jinak dřeli na stavbách, se vlivem horka, tance i vypitého alkoholu poměrně hodně uvolnili. Stejně tak uvolněná byla ve stejnou dobu a na stejném místě i tuzemská dívka Renáta. Mládenci si s postupujícím večerem stále zálibněji prohlíželi česká děvčata, Renáta se o pár metrů dál poohlížela po nějakém vhodném chlapci. Někdy v tomto momentu došlo ke zkřížení životních drah všech čtyř aktérů.

Těžko říct, jak moc se líbila Renáta třem Rumunům, nicméně oni se jí zamlouvali celkem určitě. Jinak by se jim nevěnovala po zbytek večera a nenapadlo by ji doprovodit je uprostřed noci kamsi za město na ubytovnu. Jak se ukázalo při pozdějším vysvětlení, dívka hochům nerozuměla ani slovo, což je při rozdílech mezi rumunštinou a češtinou docela pochopitelné. Renáta si to ovšem mylně vyložila po svém - měla za to, že hoši jsou nejspíš z Ameriky nebo nějaké jiné bohaté a krásné země. Jak později uvedla, z jejich posunků vyrozuměla, že by byli rádi, kdyby je doprovodila z diskotéky, aby se kluci cestou sami nebáli.

A tak se tedy i stalo, což bylo tím zásadním selháním dívčina rozumu. Kdyby se dal zdravý rozum reklamovat, s tímto případem by Renáta jistě uspěla. Čtveřice se tedy dost dlouho po půlnoci vydala na několik kilometrů dlouhou cestu k ubytovně. Za městem jeden z mladých Rumunů zamířil na ubytovnu, jelikož se cítil dost unaveně. Zbylí dva hoši si s Renátou odskočili do remízku kousek od cesty. A právě tady došlo k onomu znásilnění. Renáta se bránila, protože od amerických teenagerů čekala něco jiného, než že ji povalí na první mez u cesty.

V tuto chvíli jí už došlo, že Rumunům nejde o nic jiného než o sex, nicméně to už bylo opravdu pozdě. Silnější z obou násilníků dívku povalil a ukojil na ní svou potřebu, po něm si na své přišel i druhý. Mezitím vůdce party skočil na ubytovnu pro třetího kamaráda, že pokud chce, může si rovněž užít. Tomu se již zcela zničená a šokovaná dívka nijak nebránila. To mu pak u soudu vyneslo osvobozující rozsudek.

Zbývající dva Rumuni dostali několikaleté tresty. Jejich vysvětlení, že Renáta šla s nimi k ubytovně dobrovolně, nebral soud v potaz. Přitom svým způsobem měli v tomto ohledu násilníci pravdu. Kdyby někdo psal brožurku pro dospívající dívky, jak se v žádném případě nechovat, Renátina noc by mohla být dokonale ilustračním odstrašujícím příkladem.