Vždyť kdyby byla hloupost polehčující okolností, chovali by se pak u soudu i ti nejsofistikovanější pachatelé hloupoučce jako ta školní dítka. Ivetka z Přerova se u soudu právě tak chovala. Dost možná, že skutečně tak hloupá byla. Jenže z důvodů objektivity se k hlouposti přihlížet nemůže – naše Ivetka tudíž za distribuci pervitinu dostala poměrně velký nepodmíněný trest.

Podle spisu vyšetřovatele se to celé seběhlo zhruba tak: Ivetka měla moc ráda jistého Karla a snažila se dělat, co mu na očích viděla. Měla tu smůlu, že Karel nebyl jen tak nějaký tuctový chlapík. Zatímco většině běžných mužů by se oddaná družka zavděčila teplou večeří a případně ještě přítulností, u Karla to bylo složitější. Byl to poměrně zkušený uživatel i výrobce pervitinu, z čehož plynou další specifika. Pokud jde o teplou večeři, ta mohla být Karlovi celkem ukradená. O přítulnosti se na vyšetřovně nijak obšírně nehovořilo, ale zřejmě ani v tomto ohledu žádné problémy ve vztahu nebyly. To zvláštní, co Karel po Ivetce chtěl, se týkalo pervitinu. Kája si přál, aby se Ivetka naplno zapojila do jeho obchodní sítě. Nenutil ji, aby drogu brala, ale chtěl, aby ji donesla tam, kam bylo potřeba, a aby také sama zkusila najít další odběratelky. Vzhledem k tomu, že Ivetka ráda trávila dost času na tanečním parketu, měla známých dost a nebyl tudíž problém oslovit širokou potenciální klientelu.

Karel byl se svou družkou nadmíru spokojen. Obchodům se dařilo dobře. Tak dobře, že policisté pak samotné Ivetce napočítali dvě desítky případů, kdy „předala či prodala pervitin dalším osobám“. Jak bylo řečeno, Ivetka argumentovala tím, že prostě jen chtěla Kájovi udělat radost a neuvažovala nad tím, co vlastně dělá z hlediska trestního práva. I když na policisty a na soudce upírala prosebně své hezké pomněnkově modré oči, moc platné jí to nebylo. Verdikt byl tvrdý, hloupost nehloupost…