Rusko v pondělí ukončilo osm let kamuflážní hry o Luhansk a Doněck. Hry, která stála třináct tisíc životů na obou stranách konfliktu a která jen maskovala skutečný stav. Tedy fakt, že tam vládnou lidé ovládaní Kremlem a podporovaní ruskou armádou. Osmi set tisícům místních Rusko ostatně už udělilo své občanství. Jen někdo úplně slepý nebo zaplacený mohl tuto okupaci nevidět. Uznání Luhanska a Doněcka, bleskově následované smlouvou o „vzájemné pomoci“ odkrývá karty, které Rusko mělo celou dobu v ruce.

Rusko v pondělí dokončilo to, co před osmi roky začalo a v čem celou dobu pokračovalo. V okupaci části ukrajinského území, které se před osmi roky fakticky zmocnilo a které se nikdy nechtělo vzdát. Snad jen za podmínek, že by kapitulovala celá Ukrajina.

Lidé ve městech na ukrajinsko-ruské hranici denně žijí ve strachu. Někteří si na odstřelování zvykli, druzí raději utíkají pryč.
Putin uznal nezávislost republik na Donbasu. Nařídil armádě zahájit mírovou misi

Jenže ta nemá nyní nic takového v úmyslu. Naopak, je připravená se bránit a má k tomu lepší předpoklady než před osmi lety. Dobýt vojensky Doněck a Luhansk by pro ni bylo přinejmenším v současné chvíli velmi těžké, ale má podle všeho schopnost Kreml nepustit dál, než jsou hranice dnešní ruské okupace. Pokud se k tomu Rusko rozhodne, pod záminkou pomoci Doněcku a Luhansku, jež dnes ovládají jen třetinu teritoria, na které si činí nárok, čeká nás obří krvavá válka.

Dnešní Doněck a Luhansk nejsou pro Ukrajinu Sudety. Kyjev bez nich může žít. Jde však o to, zda toto „malé vítězství“ bude Putinovi stačit, nebo zda se ruské tanky přece jen rozjedou, zda rakety budou vypáleny. To, co musí Západ vyřešit, je jak dál s Ruskem, které znovu de facto připojí další kus sousední země.