Roušky padají, jaro přibližuje léto a s ním i letní setkání a festivaly. Stala se z nich móda i výnosný průmysl kultury. Jenže pandemie udělala čáru přes rozpočet. V zahraničí velké festivaly začaly už v lednu ohlašovat, že se ruší a přesouvají na příští rok. U nás je to však opět trochu jinak.

Martin Věchet
je aktivista, bývalý disident, indián a zakladatel Open Air Festivalu TrutnOFF BrnoON

Loni bylo touto dobou jasné, kam vše směřuje, přesto se ohlašovaly nově potvrzené kapely z programů letních festivalů. V případě neuskutečnění se poté vyplácely kompenzace části nákladů na jejich přípravu. I letos to ještě nedávno vypadalo, jako by se nic nedělo.

Konečná rozhodnutí se většinou, na rozdíl od těch zahraničních, odkládala a natahovala, i když bylo patrné, že ani letošní léto nebude větším přehlídkám přát. Jedním z prvních, kdo nalil čistého vína, byl pražský festival Metronome a ostravské Colours. Jako první v naší zemi oznámily, že letos nebudou a překládají se. S podobným oznámením pak následovaly další.

Končí srpen 2020 a nakažení se počítají na dvě stovky denně. Jsme na rodinném moravském festivalu, na jedné z malých přehlídek, které se loni uskutečnily. Hvězdy nad námi, ohnivá voda na stole, vedeme rozumy. Je s námi i letitý kumpán, s nímž jsem si za totality pokoutně půjčoval vzácné desky a byl jedním z odběratelů samizdatů. Pohybuje se okolo ostravského festivalu. World music se zajímavými nahrávkami z celého světa je jeho teritorium.

„Jirko, obávám se, že i příští rok bude bohužel s většími setkáními a festivaly amen. Nebude zřejmě ani Ostrava. Dovedeš si v současné situaci představit, že by za pár měsíců byly možné několikatisícové festivaly?“ Venku výhružně zahřmělo a na střechu karavanu začaly bubnovat první kapky.

Přihlásil se jeden z dosud největších nepřátel festivalů: déšť. „No Rain, no Rain!“ skandoval kdysi na kultovním americkém Woodstocku statisícový dav. Festivalovým nepřítelem ale dnes nejsou hromy, blesky a vytrvalý déšť nebo estébáci, nýbrž nepředvídatelná pandemická omezení.

Zdroj: Deník

„Jirko, je dobré počítat s tím, že nic nebude,“ říkám a nalévám po kalíšku kořalky. „Martine, to vůbec neříkej a nevyslovuj. To není možný. To si už nejde představit,“ rozšířily se Jirkovi oči. Bylo jasné, že se takovou myšlenkou odmítá zaobírat.

Situace je známa. I přesto, že nikdo neví, co bude, oznamují se koncerty a všelijaké přehlídky. Možná se některé i přes různá omezení uskuteční jen proto, aby se vyčerpaly domluvené dotace a uspokojili sponzoři. Mnohé ale drtí nejistota a cesta proti zdi. Budou-li podmínky podobné jako loni, i náš „kmen“ připravuje opět komorní podobu našeho setkání, které se minulé léto podařilo uskutečnit.

Otazníky se ale rojí: vstoupí vláda před volbami do stejné řeky jako před rokem? Nepocítí kapsy potenciálních návštěvníků ekonomické dopady pandemie? A budou ochotni po předlouhém lockdownu vstát z gauče, z něhož bez obav z nákazy sledovali koncerty on-line, a jít zase tančit s vlky na živou produkci? Ještě navíc v rouškách a po testech, které si budou muset zaplatit? Který šaman dá na tohle odpověď?

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.