V den, kdy Itálie drakonickou karanténou zavřela doma čtvrtinu obyvatelstva, se to zdá být podivné. Důvěřují lidé vládě, že je ochrání? Nebo považují virus za lehčí chřipku, v čemž je utvrzují mnozí odborníci s velkými tituly před i za jménem? Může země zůstat ostrovem pevného zdraví uprostřed „zamořené“ Evropy?
Vládní opatření stíhá kritika. Jednou za přílišnou tvrdost, jindy za chaotičnost. Zkušenost z Itálie je však jednoznačná: kdyby byla vláda ráznější dřív, nemusela teď odříznout čtvrtinu země od světa. Totéž platí i pro naše úřady. Kdyby zakázaly turistům lyžařské zájezdy do italských Alp před čtrnácti dny, nemusely by teď honit virus po celé zemi.
O koronaviru se ví málo. Jedno však jistě: je to malá nemoc pro člověka, ale velká pro lidstvo. Šíří se totiž tak rychle, že může rozbít základy světového pořádku. V takovém případě je lepší přehnaná opatrnost než přehnaná lehkomyslnost. Každá rozumná vláda si vezme poučení z Itálie. Je lepší trochu omezit pohodlí nyní, než drasticky o pár dnů později