Zvládne bobr samotář vypuštění Blaty u Olšan?

„Co je s tím loupežníkem?“ letí mi hlavou. Bobr evropský, zákonem chráněný dřevorubec bez licence a energický stavbař bez povolení, připlaval před nějakými deseti lety k hájku mezi Olšanami a Lutínem. Místo se mu zalíbilo. V hlíně u břehu vyhrabal mnoho děr, s chutí se pustil do okolo rostoucích topolů, olší či jasanů. Pochutnává si i na kukuřici, která roste na polích u potoka.

V létě byl hájek plný dlouhých dřevěných špon. Teď jsou stopy po ostrých zubech vidět poblíž nor jen na jediném stromě. Otisky bobřích tlapek ve sněhu u Blaty chybí úplně.

„Čerstvý okus jsem našel asi před dvěma týdny v horním hájku. Pak vrbátecký cukrovar zvedl olšanské stavidlo a potok vypustil. Co to udělá s bobrem a ondatrami, které jsou na potoce také, nevím,“ krčí rameny Jiří Kikal, hospodář Mysliveckého spolku Olšany – Hablov.

Tvrdí, že tak nízko voda na Blatě v zimním období ještě nebyla. „Jsem zvědavý, jak si s těmito podmínkami poradí ryby,“ dělá si starosti nimrod.

Placatým ocasem bije hlučně o hladinu

Odborníci podle způsobu ohlodání zjistili, že bobr u Olšan je samec. Dostal se sem nejspíš proti proudu řeky Moravy. Několika myslivcům se obezřetného savce podařilo zahlédnout. „Pokaždé to bylo za soumraku,“ poznamenal Jiří Kikal. Spíš než vidět bývá bobr slyšet. Svým placatým ocasem totiž dokáže bít hlučně o hladinu.

Olšanští nimrodi netají radost z toho, že mají ve svém revíru bobra samotáře.

„Zkoušel už postavit hráze, ale voda mu je pokaždé strhla. Kdyby zde žila celá bobří rodinka, vypadal by potok jinak,“ shodují se myslivci.