Zájem o policejní historii ve mě vzbudil pradědeček, říká "četník" Tomáš Böhm

„Mám na sobě uniformu strážmistra při rezortní službě," vysvětluje. Podle svých slov už není mezi nadšenci do historie a policie nováčkem. Chvíli tak musel vzpomínat, kdy se svým koníčkem začal.

„Už je to dlouho, co jsem se o četnictvo začal zajímat. Před třinácti lety jsem se stal jedním ze čtyř zakladatelů Klubu policejní historie. Moje záliba však začala ještě dřív," vysvětluje Tomáš Böhm, který společně s desítkami kolegů přijel do Plumlova na zahájení výstavy Historie naší policie.

Udivená učitelka

Jak o sobě říká, v jeho osobě se spojil zájem o policii i historii.

„Ve škole se mi stalo, že se mě učitelka v dějepisu zeptala, kolik času bych potřeboval na referát. Byla dost udivená když jsem jí odpověděl, že čtyřicet pět minut snad bude stačit," vzpomíná s úsměvem.

Pradědeček četníkem

Postupně se však přidal i zájem o jednu z československých bezpečnostních složek.

„Praděda sloužil u četnictva za první republiky v první polovině dvacátých let. Nebyla to zrovna lehká doba, pracoval například ve slovensko-maďarském pohraničí," uvádí.

„Našel jsem po pradědovi nějaké fotky, také třeba jeho pracovní knížku. To vzbudilo můj zájem," dodává.

Elegantní dámy

Podobně jako se postupně zvětšoval zájem Tomáše Böhma, stejně tak rostlo i sdružení, které spoluzakládal.

„Zaměřujeme se hlavně na první republiku a následující protektorát. Ten v četnictvu na prvorepublikovou tradici navazoval, změnily se ale například některé detaily vybavení. Máme v našich řadách i lidi, kteří se specializují na období Rakouska-Uherska či elegantní dámy, které se starají například o módu," říká.

Parádní scénky

Během pátečního odpoledne policisté v historických uniformách ukázali hned několik scének. Ne všechny byly podle Tomáše Böhma naplánované, v některých tak dostala místo improvizace.

„Lepší je celkově volnější forma, protože se může stát cokoli. Například časově. Stává se třeba, že se při některé scénce někdo opozdí a to se pak dělají urychlené přesuny," říká Tomáš Böhm.

Vojenská historie

Na závěr se zmiňuje i o vojenské historii, v níž mělo například v roce 1938 své místo i československé četnictvo.

„Strašně často se akce a některé scény točí kolem událostí právě v tom roce a končí Mnichovem. Zapomíná se ale například na počátky republiky a konflikt s Polskem, Maďarskem nebo v československém pohraničí. O československých vojenských úspěších ze začátku první republiky se nemluví," podotýká muž, který je v civilu projektantem.