Místo toho ale dospívajícího mladíka drobné postavy čekalo věznění v sovětském gulagu a tři roky tvrdých prací.

Situace se obrátila až v roce 1943, kdy společně s ostatními vězněnými Čechoslováky dostal šanci podílet se na formování československé zahraniční armády v Buzuluku.

Jako spojař I. dělostřeleckého oddílu Československé armádní brigády se účastnil bojů o Kyjev i karpatsko-dukelské operace.

V květnu 1945, v jednadvaceti letech, se dočkal. Československé jednotky osvobozovaly Hanou, se kterou Ivan Solovka následně spojil svůj život.

Držitel Československého válečného kříže, medaile Za chrabrost a řady dalších vojenských poct Ivan Solovka bude exkluzivním hostem on-line rozhovoru Deníku.

O svém nelehkém osudu, válečných i poválečných letech i dalších životních peripetiích si se čtenáři regionálního Deníku povídal v úterý 21. dubna od 14 hodin přímo z léčebny pro válečné veterány, která sídlí v Klášterním Hradisku v Olomouci.

ON-LINE rozhovor najdete ZDE

Ivan Solovka

► narodil se 6. září 1923 v městě Volové (dnes Mižhirja) v Podkarpatské Rusi, která v té době byla součástí Československa
► měl těžké dětství v čase světové hospodářské krize. Pocházel z chudých poměrů a i přes vynikající prospěch ve škole tak musel pracovat jako pomocný dělník na pile
Ivan Solovka► po obsazení Podkarpatské Rusi Maďarskem v roce 1939 se rozhodl společně s přáteli utéct do Sovětského svazu, bylo mu tehdy 16 let
► po přechodu hranic celou skupinu zadrželi a zatkli sovětští pohraničníci
► v červnu 1940 byl jako mladistvý za nelegální přechod hranic odsouzen ke třem rokům v pracovních táborech. Putoval do gulagu, spolu s ostatními vězni stavěli železniční trať z Kotlasu do Vorkuty
► propuštěn byl až na konci roku 1942, a dostal se do nově vznikající československé zahraniční armády v Buzuluku
► po výcviku v Buzuluku a Novochopersku byl nasazen do 1. dělostřeleckého oddílu československé brigády jako spojař
► účastnil se bojů o Kyjev i karpatsko-dukelské operace. S vojsky pak postupoval až do Prahy
► stal se členem Československé obce legionářské, dlouho byl předsedou její pobočky v Olomouckém kraji
► po válce studoval v důstojnické škole v Hranicích. Získal hodnost plukovníka
► v prosinci 1952 se stal členem KSČ, při stranických prověrkách v roce 1970 byl ze strany vyškrtnut a o čtyři roky později byl propuštěn z armády jako „nevyhovující"
► měl problém sehnat zaměstnání, nakonec nastoupil jako osvětlovač v Divadle Oldřicha Stibora v Olomouci-Hodolanech, kde působil až do svého odchodu do důchodu
► nyní žije v léčebně dlouhodobě nemocných pro válečné veterány v Klášterním Hradisku v Olomouci
► za své nasazení dostal státní vyznamenání Československý válečný kříž, medaili Za chrabrost, vyznamenání Za osvobození Biele Cerkve a Kyjeva, Polský válečný kříž za boje u Torčina