„Hned první den války mě odvezli do koncentračního tábora. To byl trest za to, že jsem bránil státní hranice v roce 1938. Do konce války jsem prošel čtyřmi koncentráky. Z posledního v polské Osvětimi se mi podařilo uprchnout při bombardování 16. února 1945,“ vzpomínal na léta utrpení třiadevadesátiletý Alfred Jánský, který v Prostějově s rodinou žije přes padesát let. Po útěku se přidal k 1. československému sboru, jež byl součástí východní fronty, a jako velitel baterie pozemního vojska se vrátil 10. května 1945 do Olomouce.

Kořeny Dne válečných veteránů sahají k počátku minulého století. Dne 11. listopadu 1918 podepsal maršál Foche v železničním vagónu v Compiégne na řece Marně příměří s poraženým Německem císaře Viléma. Toto datum se poté stalo v demokratických zemích Evropy, ve Spojených státech a v Kanadě Dnem veteránů. Ve své novodobé historii si Česká republika připomněla poprvé 11. listopad jako den obětí válečných konfliktů v roce 2001. Hlavní pietní akt se tehdy konal v Národním památníku v Praze na Vítkově.

„Na minulost bychom neměli zapomínat. Nebylo by to fér vůči lidem, kteří ve válce padli,“ vyjádřil se k letos již druhému srazu veteránů v Prostějově starosta města Jan Tesař, podle něhož zvolili organizátoři a zakladatelé nové tradice místo setkání přímo ideálně.

„V Prostějově fungují kluby výsadkových veteránů a letců a bylo zde první letecké učiliště, jehož absolventi bojovali v Anglii,“ poznamenal Tesař. Součástí zhruba pětihodinového programu akce bylo také promítání dokumentárního filmu vyrobeného pro Českou televizi o Josefu Bryksovi. Rodák z Lašťan na Olomoucku létal jako pilot 242. stíhací perutě RAF – britského královského válečného letectva a v německém a posléze komunistickém vězení strávil 13 roků.