Kliknutím zvětšíteTak nějak si lze představit atmosféru ve městě ovládaném strachem z vampyrismu. A že se obyvatelé Prostějova upírů skutečně obávali dokládají i archeologické nálezy. Na jednoho z nich narazili archeologové v roce 1998 při výzkumu v kapli Nejsvětější Trojice v těsné blízkosti hlavního kostela.
„Výzkum tehdy prováděli kvůli pracem na odvlhčení zdiva. Při něm jsme narazili asi na dvacítku hrobů. Nejzajímavější z nich je možné datovat přibližně do první poloviny osmnáctého století. U severní stěny jsme narazili na část kostry asi třicetiletého muže. Zachovaly se pouze dolní končetiny. Pod patami měl dva kameny a na holenních kostech na výšku postavený plochý kámen zajištěný petlicí. Mrtvý tak byl zcela znehybněn,“ uvedl archeolog Miroslav Šmíd.
Upírova rakev byla navíc jako jediná z dvaceti nalezených pohřbů kovaná. Železo je totiž také velmi účinným prostředkem, jak mrtvému zabránit ve vycházení z hrobu.
Rozpůlili ho a hlavu a trup zřejmě spálili
V tomto případě se však zřejmě tato opatření minula účinkem. „Proto do hrobu vykopali úzkou šachtu a odstranili horní část těla,“ uvedl Šmíd. Kromě nohou však výkopci mrtvému ve spěchu odsekli rýčem i levou ruku. Také ta zůstala na místě Trup s hlavou nejspíš skončil v plamenech. Alespoň tak tomu v podobných případech bývalo nejčastěji.
Upíři podle všeobecně rozšířeného názoru patřili mezi takzvané revenanty.
„Byli to mrtví, kteří se z různých příčin vraceli. Patří sem nejen upíři, ale i různí kostlivci či zombie. Ty ale u nás nebyly tak populární,“ uvedl historik Karel Hronek.
Setnutí hlavy rýčem
Postupy likvidace mrtvých, kteří se podle názoru žijících vraceli, známe ze starých kronik a soudních protokolů.
„Oblíbené bylo „srubnutí“ hlavy rýčem a její otočení obličejem dolů či její uložení do nohou hrobu. Někdy se také otáčela obličejem dolů celá mrtvola, aby se revenant ve snaze vyjít z hrobu zahrabával,“ popsal některé z hrůzných praktik Hronek.
Někdy se také mrtvým sypalo do úst kamení, svazovaly ruce či palce u nohou. „Podobné praktiky máme doloženy například ze středních Čech z pohřebiště v Čelákovicích. ve středočeské Vraclavi zase archeologové objevili u ženské kostry stopy po dřevěném kůlu v oblasti srdce,“ vypočítal nejznámější doklady vampyrismu z našich zemí Karel Hronek.
Mákem, jehlami a ostny proti návratu mrtvých
Kdo se chtěl vyhnout otvírání hrobu mohl alespoň nasypat kolem hrobu mák či proso. Mrtvý nesměl odejít, dokud drobné kuličky nespočítal. Pokud lidé měli z návratu mrtvého strach už při pohřbu píchali do okrajů rubáše jehly nebo přikládali na hrdlo železný srp. „Mrtvému mělo znepříjemnit návrat třeba i trní na rakvi nebo přímo na hrobě. Růže tak nemusely být vždycky jen výrazem piety,“ poznamenal historik.
41
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
