V Krasicích u hřbitova museli zastřelit divočáka

„Prase leželo na cestě na boku. Zkoušel jsem ho za zadní nohy odtáhnout z cesty dál, ale ohnalo se po mně rypákem," popsal myslivec, který si do novin nepřál uvést své jméno. Kvůli nebezpečným zubům lovec poodstoupil.

Divočák v tu dobu ležel na boku.

„Střelit ho takhle nešlo. Pak se ale prase přetočilo a nadzvedlo," řekl myslivec.

O chviličku později už zahřměl výstřel. „Střelil jsem ho za hlavu. Už se nezvedlo," řekl člen místního mysliveckého sdružení.

Od zimy prase strašně trpělo

Tělo skoleného divočáka odvezl k pitvě.

„Prase bylo vyhublé. Mělo vážit tak šedesát kilo a mělo asi půlku," zmínil se střelec.

Příčina špatného stavu zvířete byla v dřívějším poranění.

„Někdo prase v zimě střelil kousek nad pohlavní orgány. Muselo strašně trpět. Kolem rány se pak udělal zánět. Bylo tam spousta hnisu," přiblížil myslivec. Divočák prý měl smrsklé plíce.

„Nejspíš přežíval dlouhou dobu v horečkách," poznamenal k tomu střelec.

Maso z tohoto divočáka na talíři neskončilo.

„K jídlu kvůli svému stavu divočák nebyl. Odvezli jsme ho do kafilerie," konsatoval myslivec.

Jednatele Okresního mysliveckého spolku Prostějov Jiřího Procházku událost zaujala. „Je zvláští, že prase lehlo právě na silnici," podivoval se.

Vysvětlil, že zraněné zvíře obvykle hledá úkryt.

„Snad se divočák mířil schovat do nedaleké kukuřice, nebo šel někam za vodou. V horečce měl jistě žízeň," krčil rameny Procházka.

Divočáci v ulicích

Ředitel prostějovských strážníků Jan Nagy sdělil, že letos lidé jim letos hlásili divoká prasata v ulicích již třikrát. „Kromě toho nedělního případu šlo ještě o divočáka, který se pohyboval u místního nádraží a pak dalšího, kterého nám oznámili opět v Krasicích," uvedl Nagy. Zdraví divočáci před hlídkou prchli.

Jiří Procházka upozornil, že policisté na zvěř své zbraně použít nemohou. K zásahu, pokud je nezbytný, tak vždy přivolávají myslivce z příslušné honitby.

Dohledávání postřelených prasat, které však přichází krátce po výstřelu, je celkem běžné. „Buď jde lovec po barvě, tedy po stopách krve, nebo mu k pomohou psi," přiblížil Procházka. Loveční psi dokážou štěkotem svému pánovi sdělit, zda již zvíře skonalo.