„Na devětadvacátém ročníku této soutěžní přehlídky jsme s opravenou barokní branou zvítězili v oblasti klasické kovářské práce,“ upřesnil Ivo Stawaritsch s tím, že na Hefaiston se sjelo tři sta čtyřicet vystavovatelů z dvaceti zemí. Soutěžili nejen v klasické kovařině, ale i v tvorbě volných plastik, šperků, zbraní či výrobků z damascénské o­celi.

„Vždy jsme snili o tom, že bránu našeho kostela zrestaurujeme. Je to velmi pěkná práce, jaká se dnes jen tak nevidí. Byla ve velmi špatném stavu a nám se konečně povedlo vrátit jí její plnou krásu,“ usmíval se Ivo Stawaritsch, když zkoušel, jak funguje klíč v masivním zámku.

Železná brána pochází z roku 1747, tedy z období vrcholného baroka. „V té době se zdobila jen přední část brány,“ ukázal umělecký kovář na stranu ke kostelu, která je bez příkras, a porovnal ji se zdobným „lícem“ vítajícím příchozí.

Brána váží skoro tunu

K umění svých dávných předchůdců má úctu. „Smekám před nimi, byli to mistři na slovo vzatí. Bránu, jejíž jednotlivá křídla váží zhruba tři sta padesát kilogramů, svařovali kousek po kousku v ohni. S technologiemi které měli k dispozici, odvedli vynikající práci,“ nechal se slyšet Ivo Stawaritsch třímajíc v ruce několik staletí starou lebku. Byla přikována v horní části brány.

„Kdysi jsme ji sice natírali fermežovými barvami, ale byla natolik zkorodovaná, že jsme museli ukovat novou. Doplnili jsme i spoustu železných listů, které zrezivěly a opadaly,“ popsal kovář a vysvětlil, proč je na bráně lebka, symbol smrti: „U kostela býval kdysi hřbitov.“

Kostelecká barokní brána je památkou prvního stupně.

„Zrestaurování tohoto díla bylo pro nás raritní prací. Obvykle se zabýváme zakázkovou výrobou, děláme ploty, mříže, brány a bytové doplňky,“ uzavřel Ivo Stawaritsch. (rh)