„Dejte si čtvrtku," zve v domě naproti úřadu muž a hned nabízí nějaký ten životabudič. S díky odmítám, přijel jsem autem. „Tak alespoň čaj bez čtvrtky," směje se žena vedle něj, která přináší také něco na zakousnutí. Vdolkům se už odolat nedá.
Chvíli na to už se ukazuje, že některé masky nejsou zrovna praktické. Mrznoucí medvědice a strašák, který nemůže díky kostýmu projít dveřmi, jsou toho důkazem. „Asi si jde pro novou masku," poznamenává fotografka při pohledu na strašákovo snažení. Futra dveří však byla v tomhle neoblomná. Jak se však ukázalo, drobné nepříjemnosti nikoho neodradily a po společné fotce se za doprovodu čtyř hudebníků včetně obecního vozembouchu vydal průvod na pochod vesnicí.
„Původně jsem si měl šít kostým harlekýna, ale starostka nám zajistila masky. Nejlepší je sranda kolem toho a že se touhle akcí vesnice stmelí," říká při pochodu hlavní ulicí slon se jménem Milan. Chvíli na to však klid narušuje drobný incident. I když jak se to vezme. Projíždějící auto totiž zastavuje člen průvodu – postarší muž v uniformě veřejné bezpečnosti.
„Uděluji vám pokutu za rychlou jízdu, pánové," zahlaholí na řidiče a spolujezdce. Ti ochotně a s úsměvem přispívají do masopustní kasičky.
„Odteď zde můžete jezdit rychleji a častěji," loučí se s posádkou auta esenbák a dohání průvod, který mezitím popošel o pár desítek metrů dál.
Asi nejvíce mou pozornost upoutává manželský pár. Ale jaksi podivný. Obrovitá nevěsta je pořádně vousatá. Ženich, byť ve fraku a cylindru, má zase ženskou postavu, vlasy i hlas. „Je to zde úžasné, počasí nám vychází," usmívá se ženich alias Jana Horáková.
Ta není podle svých slov v průvodu poprvé, zda však měla „nevěstu" už na minulém procesí nezmínila. „Mám překrásnou ženu a čeká mě budoucnost zářivá…" říká Jana Horáková. „Jako zlatavé vlasy nevěsty," doplňuji a zasmějeme se. „Žena má být pořádná. Taková, aby v létě vrhala stín a v zimě zahřívala," ozve se směrem od medvědáře a veselí pokračuje.
O kousek dál potkávám starostku Tištína Alenu Wagnerovou. Oblečená za jeptišku táhne do kopce vozík s Posledním tištínským záchranným expresem a občerstvením. „Měli jsme zde tradici masopustů, ale v hluboké historii. Zapomněli jsme na ni, před třemi lety se však obnovila. Lidé to kvitují," říká a vysvětluje, proč se rozhodla pro
úbor jeptišky. „Přece pomáhají. Původně měl na mém místě být doktor se sestrou, ale sami onemocněli. Letos je to vůbec kvůli chřipce s účastí slabší. Loni nás bylo jednou tolik," dodává a vede průvod k dalším domům, kde už čeká slivovice či koblížky.