Sympozium končí, sochaři odhalí Prostějovu svá díla

Se dvěma z nich, Srbkou Mašou Paučevič a Hanife Yüksel z Turecka se měli čtenáři Deníku už možnost seznámit. Dalším ze čtveřice je Aleksandre Phophkhadze z gruzínského Tbilisi Je studentem tamní Umělecké akademie.

„Studuji sochařský obor, pracuji nejen se dřevem, ale také s kamenem či kovem. Všechny materiály mám stejně rád, každý je něčím zvláštní, jinak zajímavý,“ řekl dvaadvacetiletý mladík.

O prostějovském sympoziu se dozvěděl na škole.

„Zjistil jsem, že jsou tu kvalitní sochařská setkání, tak jsem se přihlásil a vybrali mě,“ vylíčil stručně svou cestu do Prostějova sochař.

Komisi se zalíbila jeho abstraktní kompozice s názvem Přesýpací hodiny.

„O jejím názvu jsem dopředu neuvažoval. Udělal jsem si nejdřív malý model z plastelíny a když jsem se na něj díval, napadlo mě – přesýpací hodiny – a u toho názvu už zůstalo,“ prohlásil umělec.

Jako čtvrtý se měl sympozia původně účastnit Ryszard Litwiniuk z Kanady. Ze závažných osobních důvodů však přijet nemohl a tak se sochařského dláta místo něj ujal Slovák Martin Navrátil.

„Asi čtrnáct dní před začátkem mě kontaktoval pan Švancara, tak jsem se sbalil a přijel,“ řekl dvaatřicetiletý absolvent Vysoké školy výtvarného umění v Bratislavě. Do Prostějova přivezl návrh sochy s názvem Nit existence.

Na příští rok chystají organizátoři jubilejní desátý ročník.

„Ten by měl být uzavřením jedné etapy, podoby sympozií, tak jak je známe doposud. O tom, kam budou směřovat další ročníky budeme přemýšlet. Sympozia však pokračovat budou, zavazuje nás k tomu odkaz Hany Wichterlové, která byla nejlepší českou sochařkou první poloviny dvacátého století,“ prohlásil Miroslav Švancara.