Střílet z luku se dá klidně do sta, říká prostějovský matador František Sedláček

František Sedláček nejdříve začíná vzpomínkami na to, jak se v Prostějově začínalo.

„Museli jsme celý pozemek pro naše potřeby zarovnat a také odstranit některé bariéry. Stejně tak bylo třeba poprat se s cvičnou tenisovou zdí. Ta nám svého času docela zavazela," vypráví muž, který stál v roce 1959 u zrodu lukostřelby v Prostějově.

Tento sport to v Česku měl zprvu hodně složité. Podle Františka Sedláčka za to mohla především skutečnost, že luky vůbec nebyly k sehnání. „Museli jsme všechno sestavovat podle různých návodů a kopírovat kde se dalo. Problém byl také se šípy. I s těmi jsme museli improvizovat a vůbec nám do luků neseděly," říká a dodává, že problém byl i ve financování.

„Reprezentace dostala třeba na dva tři luky a šmitec. Ostatní nedostali peníze žádné."

Podaří se zvelebit plumlovskou střelnici?

O současné době říká, že je to lepší a chválí prostějovské a kostelecké střelce. Zároveň doufá, že se areál u Podhradského rybníka postupně zvelebí.

„Začalo se zde pracovat v roce 1996, ale nedotáhlo se to, nebyly peníze. Doufám, že se s tím teď Bedřichu Korbařovi, který to tu zdědil po svém tatínkovi, podaří něco udělat," přeje si.

František Sedláček má podle svých slov už nějaké ty zdravotní problémy a v současnosti se tak chápe spíše kuše. Přesto však se střílením z luku neskončil a na své konto si v seniorské kategorii připsal tři starty na mistrovství světa a dva na mistrovství Evropy.

„Bylo třeba fajn, když se mistrovství konalo v Otrokovicích. To byla pro mě jasná věc," říká.

Střílel i v Mongolsku

Zároveň si ale vzpomíná, jak před lety vyzkoušel i klání v mongolském Ulánbátaru.

„Tehdy tam ještě jezdili převážně na koních," směje se.

Sport na celý život

Ve svých osmasedmdesáti letech je stále plný nadšení a začátečníkům trpělivě ukazuje, jak při míření stát, kde jsou na luku místa pro ruce a kam mířit. O tom, zda se ještě podívá na další šampionát, zatím neví.

„Uvidíme, jestli budu stačit. V kategorii seniorů, která je v luku od padesáti a u kuše od pětapadesáti let, nastupuje už nová generace. Měl jsem teď také jet, ale na republikovém mistrovství jsem skončil čtvrtý. A brali tři," povídá smutně.

Zároveň však dodává, že je střelba z luku a kuše je sport na celý život.

„Zespoda ta věková hranice není nijak omezená a můžete to dělat klidně do stovky, ne jak třeba nějaké dynamičtější sporty. Třeba můj kamarád, František Frühauf, ten si střílel ještě v pětadevadesáti. I když nevím, jestli si tehdy ještě běhal pro šípy," vzpomíná na sportovce, který se dožil sto tří let.