Muž, který zastřelil panovačného tchána: Vězení je pro mě trest smrti

Antonín Pospíšil pochází z Horky nad Moravou, do Bedihoště přišel za svojí ženou. A už na svatbě měl se svým tchánem první konflikt.

„Můj alkoholem trochu zmožený tchán se ke mně přitočil a říká „tak co, rozdáme si to?" a významně se tloukl pravou zaťatou pěstí do levé otevřené dlaně. Podařilo se mi mu to diplomaticky rozmluvit," vzpomíná Antonín Pospíšil.

Pak následovaly léta kritiky, příkazů, nadávek, kontroly.

Prosil Boha o radu, nedostalo se mu jí, a tak sáhl po podomácku vyrobené zbrani.

Svého vitálního šestaosmdesátiletého tchána dvakrát střelil do hlavy. Za vraždu jeje loni na podzim brněnský soud potrestal 13 lety vězení. Olomoucký vrchní soud verdikt letos v únoru potvrdil.

Věřící Antonín Pospíšil, který pomáhá v kostele i bližním, říká, že vězení pro něj bude rozsudkem smrti.

Jak vypadalo vaše soužití s tchánem?
Byl to panovačný cholerik. Pokud nebylo po jeho, bylo zle. Museli jsme poslouchat všichni, včetně tchyně. Dostával jsem rozkazy, všechno jsem musel provádět podle jeho pokynů, na domě, zahradě. Jinak by přišel výbuch hněvu. Svým křikem by udolal každého. Nedalo se s ním diskutovat. Já jsem se přitom s každým vždycky domluvil.

Co se stalo, že vše skončilo po takové době takto tragicky? Proč jste neřešili situaci jinak?
Žena se obrátila na psychiatričku z Prostějova, ta jí řekla, že tchána nepředěláme, že má choleričnost, aroganci, panovačnost v sobě zafixovanou a nedá se s tím nic dělat. Byl vitální, žil by ještě spoustu let a mou manželku by utrápil, skončila by na hřbitově. Moje žena má defibrilátor a na podzim 2015 zůstala ležet v průjezdu, já jsem to nevěděl, zrovna jsem si četl. Najednou na mě začal křičet tchán: „Pojď dolů, ty berane. Žena ti tam leží a nemůže vstát.“ To jsem přece nemohl vědět. A on jí nešel ani pomoct.

Došlo někdy z tchánovy strany i na fyzické násilí?
To bylo právě loni 16. března. Vřískal na manželku, kde má noviny. Nahnal ji do kuchyně, vrazil jí koleno do břicha a začal ji rdousit. Začala křičet, a tak ji pustil. Noviny si přitom nechal na stole v kuchyni. Žena na mě pak čekala na zahradě, plakala, říkala, že ji snad chtěl zabít. Říkal jsem si, že tohle přece už nemůžeme vydržet?! Modlil jsem se a pak se stalo to, co se stalo.